Na začátku letošního roku spustil Shoptet, který pomáhá podnikat zhruba 30 tisícům e-shopů, vlastní platební bránu Shoptet Pay. Zájem o ni byl enormní a dodnes nepolevuje. „Díky tomu, že máme jasně nastavené procesy a pravidla, zvládáme e-shopům aktivovat platební bránu do 24 hodin. Konkurenci to trvá i měsíc,“ říká v Adastra podcastu ředitel Shoptet Pay Ondřej Buben.
- Proč mají e-shopy tak velký zájem o Shoptet Pay?
- Jakou roli hraje na českém trhu dobírka versus odložené platby?
- Jaká jsou úskalí plateb kartou na e-shopech a jak lze tyto problémy vyřešit?
- Kam se bude ubírat e-commerce v budoucnosti?
Poslechněte si podcast
Přečtěte si podcast jako rozhovor
Ivana Karhanová: Platební brána vypadá zvenku jednoduše. Kus kódu, který umí zaplatit kartou. I v tomto směru ale trh kráčí kupředu. Shoptet začátkem roku 2022 spustil vlastní bránu Shoptet Pay. O ní, ale i o tom, kam se vyvíjí celá e-commerce, si budu povídat s Ondřejem Bubnem, ředitelem Shoptet Pay. Dobrý den.
Ondřej Buben: Dobrý den.
Ivana Karhanová: V polovině roku, tedy zhruba po šesti měsících provozu, se k Shoptet Pay připojilo přes dva tisíce e-shopů. Kolik jich je nyní?
Ondřej Buben: Nyní už se blížíme k třem a půl tisíce. To číslo neustále roste. Poprvé jsme byli silně překvapeni zájmem, který e-shopy projevily vůči Shoptet Pay. Přestože máme na naší platformě řadu jiných platebních bran, tak ten zájem je opravdu enormní a zatím nepolevuje.
Ivana Karhanová: Vy říkáte, že vás překvapil. Když se na to číslo kouknu zvenku Jako člověk, který se v tom nevyzná, tak mi ty dva tisíce vzhledem ke zhruba třiceti tisícům e-shopům, které máte, nepřipadá zas jako enormní číslo.
Ondřej Buben: Běželi jsme na tom teprve šest měsíců, než jsme se dostali na dva tisíce. Musí se to odbavit, musí to projít určitým monitoringem. Takže za mě to je docela rychlé.
Navíc přece jenom ty e-shopy ne vždycky chtějí rychle měnit současné řešení. Zvlášť pokud jsou spokojené, tak zpochybňují vůbec, proč by měli migrovat nebo neměli migrovat.
Takže se nám daří především u nových e-shopů, ale i stávajících, které už měly svoje řešení, ale přecházejí k nám, protože se jim snažíme nabízet různé výhody, které integrace s Shoptet Pay může přinášet.
Ivana Karhanová: Jaká další očekávání v tomto směru máte? Na jaká čísla si myslíte, že jste schopni se vůbec dostat v rámci těch e-shopů?
Ondřej Buben: Co tam je podstatné, tak ne každý e-shop chce mít platbu kartou na svém e-shopu. Některé jsou zaměřené na velkoobchod, kde se většinou platí na fakturu, takže platbu kartou nepotřebují.
To znamená, že celkový počet 30 tisíc e-shopů není finální číslo, na které je možné se dostat, ale očekávám, že minimálně třeba na polovinu z toho čísla jsme schopni se dostat. To znamená zhruba na těch 15 tisíc.
Ivana Karhanová: Český trh má určitá specifika. Co se týká e-shopů, je to dané třeba dobírkou, kterou spousta zákazníků využívá. Když se podíváme na český trh, jak je to teď rozložené z pohledu plateb?
Ondřej Buben: Jak zmiňujete, historie e-shopů je taková, že se tady začínalo především s dobírkou. Do toho se začal přidávat bankovní převod, kde je právě e-shopy pracovaly s tím, že zákazníci se báli platit předem, to znamená nechtěli třeba volit ten převod a preferovali dobírku, zvlášť u e-shopů, se kterými nebyli obeznámeni, které neměly svoji historii, nebyly známé. Ale to se nám začalo posouvat.
Z dobírky se začalo ustupovat, přecházelo se hodně do bankovních převodů, ale začaly se objevovat i platební karty s tím, že velká změna například u těch převodů přišla, když se začalo s okamžitým převody, kde banky umožnily okamžitý převod z účtu na účet a projevilo se to právě tak, že e-shopy nabízejí platbu přes QR kód.
Jednoduše si to ten platící načte a zaplatí jednoduše rychle, e-shop to má hned na účtu a dokáže hned expedovat zboží. Takže se opravdu od té dobírky začalo ustupovat. To znamená, že dobírka mohla tvořit klidně devadesát pětadevesát procent. Nyní u nás dobírka tvoří zhruba 30 procent.
Bankovní převody tvoří pětatřicet procent všech objednávek a za tím přicházejí platební karty s nějakými dvaceti pětadvaceti procenty a už to číslo klesá. Jsou tam samozřejmě nějaké odložené platby, platba úvěrem, popřípadě osobní odběry, ale to už jsou menší obraty.
Ivana Karhanová: Máte představu, kolik procent plateb přitom v závěru při samotné konverzi, když už mám zaplatit, spadne? To znamená, že mám zboží v košíku, ta transakce je téměř finální, ale přesto to nedopadne?
Ondřej Buben: Ano, tam se to liší metoda od metody. My vlastně sledujeme, pokud je dokončená objednávka, to znamená je zakliknuto odeslat objednávku a následně začíná další proces. V případě, že z ní vzniká dobírka, tak samozřejmě nejdřív se odesílá zboží, zákazník si to musí vyzvednout a zaplatit.
Při dobírce bohužel k tomu nemáme dostatečná data, abychom to mohli posoudit. Máme pouze informace právě od e-shopů, které si na dobírku stěžují, že se jim hodně balíků vrací, mají s tím velkou administraci a nemají úplně jisté, že ty peníze dostanou, což je komplikované.
U bankovního převodu je to poměrně jednoduchá platba, ale opět k tomu nemáme úplně stoprocentní data, jaká ta konverze tady je. A co se týče plateb kartou, tak ta konverze se tam v závislosti na e-shopech může dostávat k devadesáti devíti procentům.
U některých e-shopů, které mají například starší klientelu, která nechce platit kartou, tak se konverze se může snižovat. Je to způsobeno právě tím, že řada e-shopů si dává platbu kartou jako základní platební metodu a někteří platící projdou celým objednávkovém procesem, aniž by tu platební metodu změnili. Takže pokud jde o to, dokončit objednávku, tak jsou přesměrovány na platební bránu a v tu chvíli zjistí, že by měli platit kartou, ale protože kartu nemají, nechtějí s ní platit, tak odcházejí.
Je to typické pro konkrétní typy e-shopů. Setkal jsem se s tím například u webu zaměřeného na truhláře, kde se nám objevovaly i třeba Windows XP, kde úplné podpora platební brány není možná kvůli zabezpečení, takže pak ta konverze je o něco nižší. Ale u e-shopu, pokud ten zákazník opravdu chce zaplatit, tak je možný se dostat opravdu na vysoká čísla.
Největší problém, který tam při platbě může nastávat, je při ověření, které probíhá přes banku. Posledních několik let musí proběhnout ověření přes dvoufaktorové ověření. Banky přišly se svými klíči nebo tokeny a e-piny a dalšími.
A v této části vidíme velké ztráty. Snažíme se v rámci Shoptet Pay tuhle část optimalizovat a využíváme všech možností, které směrnice PSD2 umožňuje, a pokud je to jenom trochu možné, snažíme se tohle ověření vynechat.
Ivana Karhanová: Tušíte, proč to na tom ověření padá?
Ondřej Buben: Tušíme. Je to částečně o zákazníkovi a částečně i o procesu, který celkové probíhá. Ona ta platba jde přes několik subjektů. To znamená, že to začíná na e-shopu, jde to přes jeho platební bránu, přes jeho acquirera, který má propojení na karetní společnosti Visa a Mastercard. Následně ta transakce jde přes Visa a Mastercard, jde to do banky a tam přes nějaké další servery.
Takže je tam mnoho subjektů, které do toho vstupují, a může se to zaseknout kdekoliv na konektivitě, na všem možném, a především kvůli regulace tam jsou určitá časová omezení. To znamená, že pokud se nedostanete do banky například do pětatřiceti vteřin k tomu ověření, tak ta transakce už nemůže být dokončena.
Vypozorovali jsme, že když platíte na mobilním zařízení, jste v klasickém webu, zaplatíte kartou a jdete do svého bankovnictví do toho klíče, abyste to ověřili. Vy to ověříte, ale následně, aby ta transakce byla dokončena, tak se musíte vrátit do toho prohlížeče. Ale některé banky, například Česká spořitelna, vám napíšou: Vraťte se do ke svému obchodníkovi, což je skvělé. Pokud to ten člověk dodrží, tak ta transakce se může dokončit.
Ale některé banky po tom ověření řeknou: Transakce je hotová, co chcete řešit dál? A pokud se ten člověk nevrátí do deseti minut zpátky na ten web, na tu platební bránu, tak ta transakce nemůže být dokončena. Takže tam vidíme i tyhle problémy, což je takové spojení mezi tím zákazníkem a bankou. Ale pak často evidujeme i třeba jednorázové výpadky u banky. To pak můžeme sledovat, že transakce probíhá a u jedněch konkrétních karet to třeba chvilku nejde.
Ivana Karhanová: Proč jste vůbec spouštěli vlastní platební bránu? Protože sám jste říkal, že Shoptet nabízí zákazníkům několik dalších, dnes už konkurenčních, řešení vůči Shoptetu.
Ondřej Buben: Je to tak, na Shoptetu máme dalších pět osm platebních bran. Shoptet je zaměřený na to, že vytvoří e-shop pro ty e-shopaře, aby u něj zákazníci mohli nakupovat, vytvářet objednávky. To je vlastně první krok. Ale to, proč e-shopaři chtějí ten e-shop mít, tak je to kvůli tomu, aby vedli svoje podnikání, aby vydělávali peníze.
To znamená, že vytvoření objednávky je první krok. Ale ve finále tady jsou další dva kroky, který potřebují odřídit po vytvoření objednávky a to je přijmout peníze za svoji objednávku a samozřejmě doručit tu objednávku ať osobním odběrem, nebo přes dopravce. Tím, že Shoptet staví na tom, že chce obchodům pomáhat s jejich každodenní činností a ušetřit jim administraci, tak právě jsme se chtěli posunout do další části a pomoci jim s platbami. Proto vznikl i Shoptet Pay.
A druhý poměrně významný krok, který k tomu vedl, je reakce e-shopařů, kteří měli možnost si Shoptet založit na pár kliknutí. Během pěti minut máte založený e-shop, můžete hned podnikat, ale aktivovat si platební bránu na dnešním trhu občas trvá třeba 14 dnů i měsíc. To znamená, že pokud si chcete založit e-shop třeba teď na Vánoce a rychle odbavovat, tak nechcete čekat 14 dní nebo měsíc, než budete moct přijímat platby kartou.
Ivana Karhanová: Co na zprovoznění té platební brány trvá tak dlouho? Protože je to jenom kus kódu, který se vlastně integruje do té stránky.
Ondřej Buben: Platební brána, zvlášť, když to jde přes platbu kartou, tak se jedná o platební službu. Je to platební styk, který je regulovaný českou i evropskou legislativou, a každý subjekt, který poskytuje platební službu, musí splňovat regulační požadavky a zároveň kromě těch regulačních tady jsou i povinnosti karetních společností Mastercard a Visa, který k tomu přidávají další povinnosti.
Takže pokud se má umožnit platební služba, tak z regulace vyplývá samozřejmě identifikace toho subjektu, musí proběhnout KYC, to znamená zkouknout občanky, případně jak kdo je skutečně vlastníkem. A potom z pravidel karetních společností vyplývá, že musíte opravdu znát ten svůj e-shop. Jsou tam určité segmenty, například zbraně, které se na tom e-shopu nesmějí prodávat, a proto musí dojít ke schválení toho e-shopu.
Tohle celkové schválení provádí, měl by správně provádět, takzvaný acquirer, to znamená ten, kdo má přímo licenci a je přímo napojený na karetní společnosti. Záleží, jaké má nastavené procesy, tedy jakým způsobem je schopný toto ověření provádět, jestli to dělá manuálně, jestli na to má nástroje.
Ivana Karhanová: Já jsem se chtěla zeptat, jestli to dělají manuálně, když jim to trvá tak dlouho.
Ondřej Buben: Z mojí zkušenosti jsou zde nástroje, které dokážou screenovat web, dokážou screenovat podle keywords, dát upozornění, jestli tam je něco, co se nezdá, ale ve finále ta pravidla karetních společností vyžadují zkontrolovat i obchodní podmínky, GDPR podmínky a další. A na to ty nástroje úplně dneska neexistují.
To znamená minimálně u prvotní kontroly se jiná než manuální dle mého aktuálně nevyrovná. Je to smutné, ale je to tak. I my vlastně tu kontrolu máme u nás v tuhle chvíli manuální, ale zvládáme e-shopy stále schvalovat a do 24 hodin je aktivovat.
Ivana Karhanová: Co je za tím, že vy to zvládnete do 24 hodin a standardně to trvá dva, tři, čtyři týdny, když ten proces je částečně pořád manuální?
Ondřej Buben: Je to tím, že my máme jasně postavené procesy, pravidla a kolegyně u nás v onboardingovém týmu jsou správně zaškolené na to, co mají hledat, kdy si můžou dovolit to schválit, kdy si můžou dovolit to neschválit a jasně informovat ten e-shop, v čem je problém. Takže to probíhá poměrně rychle.
U konkurence vnímáme, že buď nemá jasně stanovená pravidla, anebo právě je v roli takzvaného payment facilitátora. A to schválení třeba nejde přímo přes ně, ale musí to jít právě přes toho ještě acquirera, protože tam vstupuje víc subjektů do schválení a v tu chvíli se to prodlužuje.
Ivana Karhanová: Shoptet Pay mají zákazníci z řad e-shopařů kompletně integrovaný v tom e-shopu. Co to pro ně procesně znamená ve srovnání právě s těmi konkurenčními platebními bránami?
Ondřej Buben: Začíná to už u objednání Shoptet Pay, které je možné přímo v administraci, je to na několik kliknutí. Nemusí se v první fázi nahrávat vůbec žádné doklady. Nemusíte tedy chodit nikam na pobočku, nemusíte se nikde online v tu chvíli ověřovat.
Takže první krok je právě v tomhle onboardingu, kdy jsme schopni vás opravdu velmi rychle aktivovat, a to objednání jste schopni zvládnout během minuty. Pokud má někdo složitější vlastnickou strukturu, tak to možná zabere do pěti minut.
Je to ale už od objednávky všechno v administraci, nemusíte chodit na žádný jiný web, nikde jinde se registrovat a všechno se odbaví. V druhém kroku po aktivaci přidáváme rovnou platební metodu. Propojujeme to se všemi daňovými doklady a veškeré nastavení platební brány je stále přímo v administraci. Takže pokud si chcete nastavit automatický e-maily a automatické změny stavu podle toho, zda objednávka byla zaplacená, nebo naopak nebyla zaplacená, tak to všechno najdete v té administraci.
Podobně to následně navazuje, když proběhne platba nebo když probíhá platba, tak do detailu objednávky dáváme velmi hluboký detail toho, co se s transakcí děje, což právě byla jedna z informací, kterou jsme měli od e-shopařů, že většinou nevěděli, proč jim platba neproběhla s ostatními platebními bránami. Dozvědět se vlastně jenom ano, nebo ne a nedozvěděli se další větší detail.
My se do detailu objednávky, pokud byl pokus o platbu, snažíme dávat co nejvíce informací. To znamená, jestli se ten zákazník vůbec dostal na platební bránu a byly načteny veškeré komponenty platební brány, aby vůbec mohl zaplatit, což je důležité, aby vůbec mohla proběhnout platba.
Druhý krok je, jestli vůbec zadal karetní údaje, a to znamená, že pokud je nezadal, nemohlo reálně dojít k platbě, a my je o tom informujeme. Pokud karetní údaje zadal a musel projít přes ověření, tak samozřejmě dokážeme identifikovat, jestli to ověření prošlo nebo neprošlo. A pokud náhodou byla platba zamítnuta, tak dokážeme říct, jestli to bylo z důvodu nedostatečného zůstatku, překročení limitu nebo dalších informací. A všechny tyhle informace se snažíme e-shopařům k té objednávce dávat.
Ivana Karhanová: Tohle oni neměli dřív?
Ondřej Buben: Ne.
Ivana Karhanová: To znamená, že to vychází z potřeby nějaké lepší uživatelské zkušenosti toho e-shopaře?
Ondřej Buben: Určitě. Když se ten e-shopař podívá na tu objednávku a vidí, že je nezaplacená, tak musí zjišťovat, proč nebyla zaplacená v tuhle chvíli u jiné platební brány, musí třeba do rozhraní platební brány, jestli tam náhodou něco nenalezne, popřípadě se musí ptát přímo toho zákazníka, co nastalo.
Takhle vlastně už v tom detailu objednávky, ještě než se bude ptát svého zákazníka, proč nebylo zaplaceno, dokáže zjistit, kde se zákazník přesně ztratil. A pokud ani nezkusil zadat karetní údaje, tak se může domnívat, že třeba nechtěl platit kartou, a tak mu rovnou zavolá, jestli chce platit jinou platební metodou.
Pokud se mu načetla platební brána, může to být z důvodu starého zařízení, jako jsou Windows XP. Někdo používal ještě starý nepodporovaný Internet Explorer a tak dál, takže co může doporučit? Nenačetla se vám platební brána? Zkuste to na jiném zařízení. Nebo nechcete změnit platební metodu? Takže je to i zážitek pro toho zákazníka, protože e-shop s ním dokáže mnohem lépe komunikovat, mnohem lépe ví, co se přesně dělo.
Ivana Karhanová: Jste schopni všechny výpadky monitorovat a případně vyhodnotit, na čem to spadlo nebo co je ten důvod, i když to je na straně zařízení toho koncového zákazníka, toho e-shopu?
Ondřej Buben: My to monitorujeme. U některých věcí to jsme schopni říct se stoprocentní přesností, u některých věcí je to spíše odhad. To znamená, že pokud ten zákazník právě zadal karetní údaje a mělo dojít k ověření, tak my víme, že jsme ho přesměrovali, že jsme iniciovali přesměrování do té banky, ale vzhledem k tomu, že to je platební brána, je to citlivé a zase tak moc logování nebo jakýchkoliv měření tam dávat samozřejmě nemůžeme.
Takže my víme, že jsme to iniciovali, ale nevíme, jestli se k té bance dostal nebo ne, jestli to v té bance reálně ověřoval a jenom se nevrátil, nebo jestli to u té banky vlastně zavřel. Takže tyhle věci my spíš musíme odhadovat s tím, že když se k nám nevrátí například do patnácti minut, tak víme, že se ztratil někde v tom průběhu, takže nedokážeme říct s jistotou, kde přesně ten problém byl, ale dokážeme alespoň identifikovat tu část procesu, ve které se ten uživatel ztratil.
Ivana Karhanová: Kam podle vás v tuto chvíli směřuje celkově on-line prodej nebo segment e-commerce? A co jsou další výzvy nebo vize, kam to posunout?
Ondřej Buben: Co se týče plateb, tak myslím si, že v Čechách je teď opravdu velký zástup té dobírky, který stále nepolevuje. Uvidíme, jak moc bude mizet, protože z 95 procent klesla na 30 procent. Její pokles byl poměrně stabilní v posledních letech, ale už se zmírňuje. Otázkou je, jak moc klesne. Podle mě to pod méně než pětadvacet procent, dvacet procent níže nepůjde.
Pokud se dobírka nebude určitým způsobem regulovat, máme tady platby kartou, které jsou na vzestupu. Nově se spouští v rámci plateb kartou i takzvaná metoda Click to Pay, která je poměrně nová a umožňuje si tokenizovat kartu přes karetní společnosti.
To znamená, že nemáte tu kartu uloženou v prohlížeči, nemáte ji uloženou ani u toho obchodníka nebo u platební brány, ale je možné vás díky e-mailu identifikovat u karetních společností a u vaší banky, a umožňuje vám zaplatit bez zadávání karetních údajů. Tohle může pomoct možná trochu více s platbou kartou, že se její podíl zvýší.
Ivana Karhanová: To znamená, že místo zadání údajů o kartě zadám jenom e-mail a ten e-shop bude vědět, jakou kartu si vyžádat?
Ondřej Buben: Je to podobné jako Apple Pay nebo Google Pay, ne všichni je ale využívají. Myslím si, že nová metoda Click to Pay možná úplně neovlivní ty, co využívají Apple Pay, protože user experience je tam v tuhle chvíli výrazně lepší a nemyslím si, že by se to dokázalo nahradit.
Ale pro ty, co nevyužívají Google Pay nebo si nechtějí takhle ukládat kartu v prohlížeči nebo někde jinde, tak platební metoda Click to Pay, která vychází ze standardů, kterými se musejí řídit i karetní společnosti s tím, že při platbě, když se dostanete na platební bránu, tak ona už dneska předává e-mail, fakturační údaje a další informace, aby banka mohla například vynechat silné ověření, že se může říct: Ano, tohle je můj klient, kterého ho znám, má přesně tyhle fakturační a dodací údaje.
Ivana Karhanová: Ta transakce nevykazuje žádná rizika.
Ondřej Buben: Ano. Tyhle údaje už se přenášejí. A v tuhle chvíli, pokud budete už enrollovaná v rámci Click to Pay u vaší banky, tak pokud se tam identifikuje váš e-mail, tak už se v rámci platební brány, ať budete nakupovat na jakémkoliv zařízení, tak díky e-mailu budete identifikovaná a hned se vám nenabídnou ty karty.
To by bylo zvláštní, pokud jste na zařízení, na kterém jste ještě neplatila, tak je jenom rychlý ověření přes esemesku, která vám přijde od Visy nebo Mastercardu, čímž se ověříte. V tu chvíli se vám nabídnou karty, které máte enrollované v Click to Pay a už si jenom vyberete, přes kterou chcete platit.
Takže nemusíte vůbec vypisovat celé číslo karty. Nemusí se vypisovat expirace, maximálně se vyplňuje CVV při první platbě.
Ivana Karhanová: Takže je to zjednodušování platebních metod. Na druhou stranu je pořád větší tlak na silnější ověřování nebo minimalizaci rizik spojených s podvody při platbě kartou. Jak z toho ven?
Ondřej Buben: Ve finále tohle usnadňuje zadávání platební karty, ale stále potom probíhá platba a banka si může vyžádat silné ověření. Ona má povinnost, aby přes silné ověření prošla každá platba, pokud nad tím neudělají transakční analýzu a nerozhodnou se, že nechtějí aplikovat silné ověření. To musejí dodržovat a stále to tam musí probíhat.
U plateb kartou se hodně upozorňuje na možné podvody, zneužití karet a dalších věcí. Nedávno jsem to viděl i v televizi, kde to někdo komentoval, a ten asi v životě nebyl v detailu u plateb kartou, protože tam řekl úplné nesmysly. Co se týče možného zneužití, dnes je opravdu těžké tu kartu zneužít. Pokud by ji někdo zneužil, tak ta banka vám ty peníze vrátí.
Vy můžete každou transakci, která neprošla přes ověření, reklamovat, jako že jste ji neautorizovala. A ta banka musí zahájit reklamační proces přes karetní společnosti, přes toho obchodníka, a vy ty peníze dostanete.
Ivana Karhanová: Takže zneužití vyplývá spíš z toho, že uživatel prostě provede dobrovolně něco, co by jinak neudělal? Klasicky podvody na Bazoši nebo kdekoliv, kde vás vyzývají k zadání údajů?
Ondřej Buben: Přesně tak. A i kdyby zadal ty údaje, tak jde o to, jestli to následně silně ověřil, nebo ne. Pokud ověřil, tak už je na tom špatně, ale může reklamovat to, že nedostal zboží v kvalitě, kterou si objednal, nebo ho nedostal vůbec. Tohle všechno ty platební karty umožňují.
Jste poměrně chráněni karetními společnostmi, což tolik lidí naštěstí v Čechách neví. Z mého pohledu je to tak, že by se v ideálním případě měly reklamace vždycky řešit s obchodníkem. Ale myslím si, že právě ta platební karta je v tuhle chvíli asi jedna z nejbezpečnějších metod, které tady jsou. Je to bezpečnější než bankovní převod.
Jak zaplatíte bankovním převodem, tak pokud budete mít spor s obchodníkem, můžete to řešit čistě jenom v rámci občanskoprávního sporu. Ale jakmile zaplatíte kartou, tak tady máte velkou ochranu od karetních společností.
Ivana Karhanová: Shoptet bude dodávat i platební terminály obchodníkům. Proč se pouštíte až do takového kroku, který najednou z on-linu už vlastně míří do fyzického světa?
Ondřej Buben: Jedna věc je, že máme velkou poptávku od našich e-shopařů. Velká část z nich nemá jenom svůj e-shop, ale mají i svoji pobočku, případně víc poboček. Někdo má osobní odběr, někteří se svými výrobky jezdí na veletrhy a potřebují platební terminál třeba jenom jednou za měsíc, jednou za kvartál.
Takže vnímáme poptávku od našich e-shopařů a chtěli bychom jim v tomhle pomoci, mít všechno pod jednou střechou, aby když mají od nás platební bránu, tak aby měli i platební terminál. Navíc si myslím, že v poslední době se hodně spojuje fyzický a e-commercový svět. Málokterý obchod si může dovolit být bez webových stránek, případně e-shopu.
A myslím si, že některé e-shopy, když dostatečně vyrostou, tak potom zvažují i svoji vlastní pobočku. Neplatí to úplně pro začínající e-shopy, pokud nejezdí po veletrzích nebo jiných akcích, ale jakmile se dostanou do určité velikosti, tak potom už ty svoje pobočky zvažují.
Ivana Karhanová: Co je podle vás těžší? Jít z on-linu do off-linu, anebo naopak když máte kamenný obchod, tak spustit e-shop?
Ondřej Buben: Já nejsem asi zrovna ten, který by to měl posuzovat. Je to asi v závislosti na každém obchodníkovi, který to řeší. Myslím si, že pro někoho bude jednodušší si oběhat, zařídit si nájem, udělat si výlohu, protože to je pro něj hmatatelnější, má s tím třeba určité zkušenosti a je schopný si pobočku zařídit mnohem rychleji, než kdyby si měl zařídit e-shop, řešit tam všechny reklamy, aby ho to na Googlu vyhodilo mezi prvních pět, a další věci, což pro něj může být ve finále představa jak jaderná fyzika.
Takže pro některé bude jednodušší založit si pobočku a pro jiné založit si e-shop. Já v tomhle ohledu tím, že už jsem teď lehce přes rok v Shoptetu, tak pro ně by asi bylo jednodušší založit si e-shop než pobočku. Ale velmi se to spojuje.
Já si myslím, že tím, že Shoptet teď nabízí krásné řešení pro začínající e-shopaře, tak by se to mělo krásné propojit právě i s fyzickými prodejnami, pokud potřebují svůj e-shop a vůbec rozšířit svoji klientelu a poptávkou po svých produktech.
Ivana Karhanová: Takže v podstatě to, co se řešilo ještě před nějakou dobou, kdy mediálním prostorem občas prolítávaly názory, zda fyzický obchod přežije, tak je jasné, že budou existovat oba, až budou velmi úzce propojené, offline i online.
Ondřej Buben: Myslím si, že bez fyzického obchodu to nejde. Samozřejmě růst e-commerce zde je, bude a řada obchodů se pravděpodobně přesune právě do e-commerce, kde máte možnost oslovit větší množství lidí. Díky dopravě můžete rozvážet po celé republice, můžete i do zahraničí, což když máte jenom kamenný obchod, tak jste velmi závislí pouze na tom, kdo jde náhodou kolem, kdo o vás ví z okolí.
Pokud máte webovky, tak si vás někdo třeba vygooglí a řekne si: Dobrá, tak pojedu tady dvacet kilometrů, padesát, sto padesát kilometrů kvůli tomuhle obchodu. Tak to úplně nefunguje. To znamená, ten že e-commerce bude růst především díky tomu dosahu, který je tam daleko větší.
A proto si myslím, že e-commerce může žít bez fyzického světa, ale fyzický svět bez e-commerce do budoucna bude mít asi problémy, až na některé obchody samozřejmě.
Ivana Karhanová: Vstup na český trh oznámila nedávno také Klarna, která poskytuje odložené platby. Jak vy vnímáte segment odložených plateb? Protože proti tomu asi stojí česká dobírka, která trošku eliminuje riziko nepoctivého e-shopu.
Ondřej Buben: Věděl jsem, že Klarna plánovala tenhle rok vstupovat na český trh. Následně v první polovině roku propouštěli asi deset procent zaměstnanců, tak jsem si myslel, že od tohoto plánu upustila. Tak jsem byl lehce překvapen, když se to zase oznámilo.
Co se týče odložených plateb, na Západě odložené platby fungují poměrně dobře a jsou rozšířené. Je to právě kvůli tomu, že celkově v e-commerce můžou být podvodné e-shopy a lidi radši chtějí zaplatit až poté, co zboží dostanou. K tomu slouží samozřejmě odložené platby, v Čechách ovšem k tomu slouží dobírka, která na Západě nefunguje.
To znamená, že to je přímá konkurence odložených plateb u nás a je velmi rozšířená.
Ivana Karhanová: A ještě podporovaná Českou poštou, to znamená státní institucí.
Ondřej Buben: Přesně tak. Nemyslím si, a je to můj názor, že dokud tady bude fungovat dobírka v takovém stavu jako dneska, že by odložené platby měly tak velký potenciál na vzestup. Ve chvíli, kdy se něco stane s dobírkou, například se zreguluje, aby musela plnit stejná pravidla jako poskytovatelé odložených plateb nebo platebních bran s platbou kartou, tak v tu chvíli už budou trošku vyrovnané, alespoň to bojové pole bude vyrovnané mezi odloženou platbou a dobírkou.
A myslím si, že odložená platba by mohla mít větší šanci urvat si část té dobírky. Byl by to zcela logický přístup. Zároveň odložené platby přicházejí s různými benefity, sbírají se body za každou novou objednávku, kterou zákazník zaplati přes tu odloženou platbu, dostává pak dodatečné slevy a tak dále. V tu chvíli by se mohla odložená platba stát atraktivnější než dobírka.
Stále se tam ale může narážet na fakt, že odložené platby jsou modernější technologie, a je tam například on-line onboarding, opět se tam třeba platí kartou, což nemusí oslovit zákazníky, kteří nechtějí platit kartou, nejsou zase tak e-commerce zdatní a opravdu chtějí platit jenom hotově a při předání, a tam se to nemusí potkat.
Ivana Karhanová: Říká Ondřej Buben, ředitel Shoptet Pay. Díky, že jste přišel do studia a někdy na slyšenou.
Ondřej Buben: Děkuju.