„Nový člověk u nás dostane příležitost se učit přímo na projektu. Prací na něm se s pomocí kolegů sám vyprofiluje a sám pak roste,“ říká v Adastra podcastu architekt a delivery manager Jan Karban, který má v Adastře na starost týmy, které dodávají projekty datové integrace největším korporacím v ČR.

Poslechněte si podcast

Přečtěte si podcast jako rozhovor

Ivana Karhanová: Honza Karban dodává zákazníkům Adastry projekty datové integrace. Týmy, které má na starost, mají dohromady zhruba 40 lidí a pracují pro největší korporace v České republice. Honzo, ahoj.

Jan Karban: Ahoj.

Ivana Karhanová: Jaké projekty pro klienty nejčastěji řešíte?

Jan Karban: Konsolidaci, integraci, unifikaci dat. To znamená BI řešení, datové sklady a podobně.

Ivana Karhanová: Pojďme to uvést na pár konkrétních příkladech.

Jan Karban: Dodáváme jedné bance datový sklad, do něhož se integrovala nová banka v rámci fúze. Dodáváme v energetice, pro ČEZ Prodej se jedná o operating data store navázaný na analytical data store včetně tool na unifikaci, čištění dat a podobně.

Ivana Karhanová: A tvůj tým pracuje v ČR, nebo dodáváte i do zahraničí?

Jan Karban: Prodáváme i do zahraničí, primárně ale největší projekty, co se týká počtu lidí, děláme zatím v ČR.

Ivana Karhanová: Zmínil jsi bankovnictví, energetiku nebo utility. Ještě v nějakém sektoru jste výrazně aktivní? Nebo to jsou primárně tyto dva?

Jan Karban: Já osobně jsem primárně v těchto dvou, nicméně v Adastře se pohybujeme ve spoustě odvětví, v pojišťovnictví a dalších utilitách.

Ivana Karhanová: Jak řídíš svůj tým? Umožňuješ jim pracovat remote, nebo je potřebuješ v kanceláři? Anebo máte nějakou vzájemně domluvenou hybridní formu?

Jan Karban: Máme vzájemně domluvenou hybridní formu. Primárně platí, že to, jestli to bude remote, anebo on site, řídí zákazník. Zákazník může ve výsledku říct – což se nám ovšem nikde neděje – že ten člověk musí být na pracovišti od devíti do pěti. Podle smluv na to má naprosté právo, nicméně u spousty zákazníků z hlediska covidu a vývoji v posledních letech to ani není možné, protože kdyby všichni lidé přišli do práce, tak se do těch kanceláří ani nevejdou. Tam už se opravdu počítá s tím, že částečně to bude remote a je to na domluvě. Nicméně práce z domova dává smysl u lidí, kteří jsou seniorní a vědí, co mají dělat. U našich juniorských kolegů v podstatě máme zkušenost, že vzdálený přístup je strašně neefektivní.

Ivana Karhanová: Když k vám do týmu nastoupí junior, jak s ním pracujete? Jak se postaráš o to, aby v tom týmu fungoval dobře a mohl dál růst?

Jan Karban: V podstatě se o to nemusím starat. Zavedli jsme program pro juniory, jehož součástí je Adastra Junior Academy, která v rámci toho vznikla. Nový člověk jde přímo na projekt. Měla by být jeho osobní zodpovědnost, že když tam dostane nějaký úkol, tak by ho měl splnit. Ze začátku jsou to velice jednoduché úkoly. Ten člověk si musí osahat základní principy architektury, základní principy technologií, toolů, proč se to vůbec dělá, ale to všechno je v tom týmu pěti až patnácti lidí dostupné. Takže když ten úkol dostane, tak musí chodit za těmi lidmi, aby ho splnil, což je strašně důležité. Když ten úkol dělá nějakou dobu, tak zjistí, že když ho dělá podruhé, tak ho dělá třeba desetinu času. Tím vzniká volný prostor, a tím pádem začne víc dělat buď analýzu, nebo se víc ponoří do složitějších tasků v technologii. Tím se sám vyprofiluje a sám roste, takže není potřeba ho pak někam uměle posouvat. V podstatě dostane příležitost se to naučit a posune se tou prací.

Ivana Karhanová: A z toho všeho, co doteď zaznělo, plyne, že hlavním jazykem je u vás čeština, nebo angličtina?

Jan Karban: Na projektech v ČR je to čeština. Dělali jsme i s juniorními kolegy projekty na Balkáně a ve Vídni, kde samozřejmě to bylo full anglicky.

Ivana Karhanová: Ale primárním jazykem vašeho týmu je primárně čeština. O to mi šlo.

Jan Karban: Ano, ale když tam máme například některé zahraniční kolegy, kteří mají s češtinou ještě problém, tak používáme angličtinu.

Ivana Karhanová: Když by chtěl někdo pracovat na zkrácený úvazek, je to u vás možné?

Jan Karban: Obecně je to určitě možné. Co se týká projektů, u interních kolegů vyžaduji čtyři dny v týdnu. Pokud tam jsou juniorní lidé třeba jenom tři dny, tak za dva dny jejich nepřítomnosti se projekt posune, a než se zorientují, co všechno se už za ty dva dny stalo, tak je to pro ně strašně neefektivní. I pro nás je to neefektivní, protože ten člověk se neposouvá, jak by měl. Z toho důvodu se u spousty studentů v prvním nebo v druhém ročníku vysoké školy ukáže, že nejsou schopni odpracovat 32 hodin týdně, a tím pádem to nedává smysl. Škola by pro ně měla být pořád důležitější, aby ji dodělali. Těmto studentům říkám, ať se staví za dva za tři roky, až to bude při studiu klidně možné.

Ivana Karhanová: Jak by ses popsal?

Jan Karban: Ne, tlustej ne. (smích)

Ivana Karhanová: A kromě toho, že nejdeš přehlídnout? Co lidem toleruješ, a co naopak neodpustíš?

Jan Karban: Mně hodně záleží na tom, aby komunikace v týmu byla hodně otevřená. Je to z jednoho prostého důvodu. Když člověk dělá něco špatně, tak se to musí okamžitě dozvědět a musí být dostatečně silný, že i když se to dozví ne úplně příjemnou formou, tak to musí ustát. Nejdůležitější, na čem trvám, je to, aby když lidi dělají něco špatně, se to neřešilo za týden nebo za dva. Je potřeba to – i z pohledu ostatních – vyřešit hned a na místě, což nemusí být vždycky příjemné. Na druhou stranu to přináší to, že lidé v týmu jsou v podstatě kamarádi. Setkávají se i mimo práci, jsou semknutí a fungují jako tým.

Ivana Karhanová: Co naopak toleruješ, nebo jsi schopný připustit?

Jan Karban: Toleruji toho asi spoustu. A k tomu, co netoleruji, bych ještě dodal, že nemám rád, když se někdo vymlouvá, že čekal, že se něco stane, že si myslel, že za ním někdo přijde a projde to s ním. I juniorní lidi by měli vědět, že v životě je to tak, že musejí sami chtít.

Ivana Karhanová: To znamená, že od lidí očekáváš, že dokážou přijmout poměrně velkou dávku odpovědnosti.

Jan Karban: Určitě, ale hlavně, že se postarají sami o sebe. To například znamená, že když chce někdo školení, tak si o něj má říct. Nezáleží na tom, jestli je někdo extrovertní, nebo introvertní, ale když prostě něco chci, tak to řeknu. Znamená to i to, že když je někdo v rozporu s něčím, co chci já, tak si to musíme vyříkat a vyřešit. Pořád je to ale lepší, než abych odhadoval a vymýšlel, jak toho člověka posunout dál. Lepší je, když se posune sám.

Ivana Karhanová: Když přijmeš člověka na juniorní pozici, za jak dlouho bude schopný pracovat sám a stane se plnohodnotným členem týmu?

Jan Karban: Nejlepší by to bylo za týden.

Ivana Karhanová: A v reálu?

Jan Karban: V reálu je otázka, co znamená sám. Například v oblasti datových skladů je většinou za víc než rok schopný v situaci, kdy přijde nějaký požadavek nebo se objeví chyba, provést analýzu, navrhnout řešení, dodat ho, otestovat, nasadit a supportovat v produkci.

Ivana Karhanová: A to je zhruba za rok od té doby, co nastoupí?

Jan Karban: Zatím neznám nikoho, kdo by to za rok zvládnul. I nejschopnějším kolegům to trvá déle. Studentům nebo juniorům, které nabíráme, už na pohovoru říkám, aby se naučili nějakou disciplínu. První projekt, pokud to samozřejmě okolnosti dovolí, by měl trvat mezi dvěma a pěti lety, protože za tu dobu se něco naučí, osahají si hromadu věcí. Projekty, které trvají pět šest měsíců, většinou tomu člověku nic moc nedají a je to vidět. Vidím to i u kolegů, kteří přišli ne ze školy, ale odjinud. Ti, kteří mají za sebou nějaký větší projekt, jsou výrazně úspěšnější než ti, kteří nastoupili s tím, že za sebou mají dva tři velice krátké projekty. Když má člověk za sebou velký projekt, má víc zkušeností.

Ivana Karhanová: Jaké aktuální typy kandidátů, nebo na jaké pozice hledáš kolegy?

Jan Karban: V podstatě hledám pracovité chytré lidi s technickým myšlením. Obecně říkáme o Adastře, že je technologicky nezávislá a za tím si stojím. Když se ten člověk naučí jeden programovací jazyk, tak z hlediska použití druhého programovacího jazyka je to velice rychlé, je to spíš o myšlení než o syntaxi kódu. Takže u juniorů nemáme velké zásadní požadavky na to, co musejí umět. Proto nabíráme lidi ze škol, abychom jim umožnili u nás vyrůst.

Ivana Karhanová: Když by byl někdo seniorní a zajímaly ho projekty, na kterých pracuješ, tak u tebe také najde uplatnění? Nebo jste v tuto chvíli pro takové kandidáty zavření?

Jan Karban: Nejsme. Na trhu určitě nejsme zavření pro žádné kandidáty, uplatnění u nás najedou samozřejmě i seniorní lidé. Funguje to tak, že opravdu zkušení seniorní lidé na pohovor moc nepřijdou. To jsou lidé, kteří jsou na trhu oslovováni. To znamená, že aktivně nehledají nějaké nové uplatnění. Vím to z vlastní zkušenosti. V současné době není potřeba hledat v této oblasti uplatnění.

Ivana Karhanová: Díky za rozhovor. Všechny volné pracovní pozice najdete na portálu www. jobs.adastra.cz. Honzo, co když ale někdo bude mít pocit, že nechce jít přes naše HR oddělení a raději by s tebou mluvil přímo? Kde tě najde?

Jan Karban: Určitě mě najde na stránkách Adastry a může mě kontaktovat i na LinkedInu. Nicméně přes HR oddělení stejně bude muset projít, a proto doporučují jít přes něj, a to z mnoha důvodů, které jsme tady neprobírali. Máme Adastra Junior Academy, která jako doplněk k tomu, co jsem říkal, poskytuje kurzy, kde se lidé dozvědí se o daleko širší škále míst a projektů, které děláme. Není to pak jenom o mně, ale samozřejmě pokud někdo chce kontaktovat přímo mě přes LinkedIn nebo prostřednictvím jiných kanálů, je to určitě možné.

Ivana Karhanová: To byl Honza Karban, architekt a delivery manager z Adastry. Díky, že jsi přišel.

Jan Karban: Není zač.

Ivana Karhanová: Někdy na viděnou.

Zajímá vás práce v Adastře?

Prohlédněte si naše aktuálně volné pracovní pozice.

Líbí se vám Adastra, ale máte pocit, že vám žádná z našich kariérních nabídek nesedí? Napište nám na kariera@adastragrp.com nebo se klidně ozvěte přímo Honzovi přes LinkedIn.