Banking as a service, digitální banka – příležitost změnit zkostnatělý bankovní segment nebo hrozba pro tradiční instituce na trhu? „Pro zavedené banky je to příležitost získat nové zákazníky, ke kterým se běžně nedostanou. Na druhou stranu zákazníci budou primárně komunikovat se start-upy, zatímco tradiční banka bude stát více v pozadí jako zpracovatel transakcí,“ říká v ADASTRA podcastu David Kozelka, ředitel divize Finance v Adastře, která už půl roku jednu evropskou digitální banku pomáhá stavět. Sám nicméně v otázce spojení fintech startupů a tradičních bank vypichuje hlavně přínosy.
- Jsou tradiční banky schopné následovat fintech rozvoj?
- Nakolik jsou připraveny pustit do svých systémů třetí strany?
- A není pro ně strategičtější nechat spíše start up „stát vedle“ a financovat, než integrovat?
- Jak moc se bankám chce přecházet do cloudu?
- A jak nákladné je spustit digitální banku?
Poslechněte si podcast
Přečtěte si podcast jako rozhovor
Ivana Karhanová: Ohromné legacy systémy, stovky či tisíce zaměstnanců, složité procesy… Schopnost změnit směr se limitně blíží nule. To jsou velké zavedené banky. Ty, které kdysi představovaly pevný bod finančního světa. Finanční krize v roce 2008 tuto důvěru nabourala a stále zrychlující digitalizace nyní dává bankám jasně najevo, kdo chce převzít otěže a udávat směr.
Digitální banky – banking a servis. Jak se taková digitální banka staví? O tom si budu povídat s Davidem Kozelkou, ředitelem divize, která se stará o banky a finanční instituce v Adastře. Ahoj.
David Kozelka: Ahoj.
Ivana Karhanová: Ty s celým týmem aktuálně jednu digitální banku stavíš. Nebude česká, bude evropská. Jak dlouho trvá takovou banku postavit?
David Kozelka: Řekl bych, že to trvá nekonečně dlouho od prvního nápadu až do chvíle, než banka začne nabízet první produkty a oslovovat klienty. V případě našeho zákazníka nám to trvá půl roku.
Ivana Karhanová: To znamená od prvotního výkopu až po chvíli, kdy se služby spustí pro zákazníky, uběhne jen šest měsíců?
David Kozelka: Zákazník měl na začátku dobré nápady, měl peníze, čili sehnal investora, a měl už nějaké zákazníky. Působí v oblasti finančních produktů v jedné ze severských zemí a nějaký základ už má. Jeho produkty ale nejsou bankovní a chtěl začít stávajícím a novým zákazníkům nabízet i tyto služby. V této situaci jsme se potkali. V první řadě bylo potřeba produkty domyslet, nadefinovat procesy a celkově nastavit, jak by to mělo fungovat. Dělali jsme na tom s kolegy z business consultingu a paralelně s tím jsme začali vývoj.
Ivana Karhanová: Měli bychom doplnit, že banku stavíte jako software as a servis. To znamená, že všechno bude provozovat Adastra pro zákazníka.
David Kozelka: Ano. Zákazník v tuto chvíli nemá svoji infrastrukturu, respektive má infrastrukturu poplatnou jeho stávajícím a relativně jednoduchým finančním produktům. Adastra je tou, která vyvine aplikace a bude to celé provozovat. Můžeme říct, že to je software as a service banka.
Ivana Karhanová: Nakolik je toto řešení ve finančním světě atypické?
David Kozelka: Je to velmi atypické. Stavíme na silné důvěře a zároveň na tom, že zákazník nechce provozovat vlastní IT. Chce pouze vymýšlet nápady, shánět zákazníky a nabízet jim zajímavé produkty.
Ivana Karhanová: Když se na to podíváme z byznysového pohledu, jaké jsou výhody a nevýhody, pokud si řešení postaví sami a když ho nechají na třetí straně?
David Kozelka: Výhodou je určitě rychlost a škálovatelnost. Zákazník má omezený tým, poměrně velký rozpočet, ale postavit celou novou infrastrukturu stojí spoustu času a energie. Kdežto když zajde za nějakým dodavatelem, který už má týmy postavené, tak může začít mnohem rychleji.
Ivana Karhanová: Odbourává tím problém, že na trhu není dostatek volných lidí s příslušnými kompetencemi.
David Kozelka: Přesně tak.
Ivana Karhanová: Zmínil jsi, že jste to dělali včetně business consultingu. Znamená to, že jste definovali produkty, jak mají vypadat a fungovat?
David Kozelka: Jen bych opravil ten minulý čas. Projekt stále probíhá a jsme nyní dva měsíce před spuštěním. Stále tedy probíhají i business consulting práce, které říkají přesně, jak mají vypadat produkty, jak se mají vymezené trhy chovat, jak nastavit rizikové parametry a tak dále.
Ivana Karhanová: Neměl by to všechno mít klient, který v těchto oblastech chce působit, už vydefinované?
David Kozelka: Klient to má. Má specialistu na risk, na produkty a podobně. Opět je to o škálování. Pokud chce s produkty vyrazit třeba do Dánska, Finska nebo Švédska, je potřeba zmapovat všechny trhy a udělat důkladnou analýzu. Na to je potřeba tým.
Ivana Karhanová: To znamená, že v každé ze zemí, kde produkt chce launchovat, tak mohou být nastaveny jiné parametry?
David Kozelka: Přesně tak. Jsou tam jiní zákazníci. Různé zákaznické skupiny se chovají jinak, je tam jiná legislativa, jiné systémy. Aplikace se napojují na systémy třetích stran. Zkrátka v každé zemi je to jinak.
Ivana Karhanová: Pokud zmiňujeme, že aplikace bude napojena na třetí strany, tak se bavíme o něčem, čemu se říká banking as a servis. To znamená, že firma, která má skvělý nápad, umí využít bankovní produkty zavedených bank a dostat je k dalším zákazníkům. Jak tohle může ovlivnit velké zavedené banky? Je to pro ně příležitost nebo hrozba?
David Kozelka: Myslím si, že to může být obojí. Příležitost v tom, že banky získají nové zákazníky, které standardně nedostanou. Na stranu druhou je to hrozba, protože zákazníci budou primárně bankovat se start-upem, který pro ně bude hlavní tváří, zatímco banka stojí na pozadí jako zpracovatel transakcí. Zůstane tím, kdo si musí oddřít všechnu práci, celý reporting do národní banky, konsolidaci klientů a další věci. Zatímco data o zákaznickém chování v aplikaci zůstanou start-upu.
Ivana Karhanová: Na druhou stranu není přesně tohle budoucnost velkých bank, které mají složité procesy a schopnost měnit směr se limitně blíží nule?
David Kozelka: Je to jedna z cest, která se popisuje. Část z nich se stane providery služeb, kteří budou mít robustní systémy, vyladěný reporting a vše, co je potřeba k bankovní licenci. Nebo se banky musí přizpůsobit – přejít více na stranu start-upů a nabízet moderní dynamické produkty.
Ivana Karhanová: V obou scénářích to znamená, že banky zůstanou tím, kdo se bude fyzicky starat o peníze. Tedy že zákazník nesvěří své peníze start-upu, ale opravdu té kamenné důvěryhodné bance. Lišit se bude zřejmě hlavně přístup k zákazníkům. Jsou tradiční banky vůbec schopné následovat fintech rozvoj?
David Kozelka: Vím, že se o to minimálně snaží. Většina bank má agendu, která souvisí s digitalizací, s výměnou jejich core systémů, s novými cool produkty. Stejně tak dělají různá partnerství právě se start-upy, aby udržely krok s dobou.
Ivana Karhanová: Jsou tradiční banky schopny se při řešení customer experience v digitální rovině odklonit od svých tradičních úhlů pohledu na zákazníka?
David Kozelka: Smyslem banky je primárně obsluhovat klienty, starat se o ně a o jejich peníze a nabízet jim klasické bankovní produkty. To se rozhodně nezmění. Z mého pohledu se skutečně banky rozdělí na dvě skupiny. Jedna bude dělat více ten svůj core bankovní byznys a stane se providerem bankovních služeb, kterého budou například využívat start-upy nebo jiné finanční skupiny. Ostatně to vidíme už dnes. Na druhé straně tu budou banky, které se přizpůsobí, část svého byznysu digitalizují a budou moderní bankou, která klientovi poskytne to, co potřebuje, aby nemusel hledat start-upové vychytávky.
Ivana Karhanová: Když se vrátíme k projektu digitální banky, jaké byly klíčové fáze, kterými jste s klientem museli projít?
David Kozelka: Na začátku měl klient koncept. Měl nějaké klienty, kterým je schopen půjčovat peníze. Ví, komu půjčovat. Vví, komu nepůjčovat. Jsou to často klienti, kterým běžné banky moc půjčovat nechtějí. Měl nápad, že by právě těmto klientům chtěl nabízet bankovní služby, které jinak nezískají. Jestliže u takové skupiny klientů má dobře zmapovaný jejich rizikový profil, tak proč jim nenabídnou další produkty. Na začátku to tedy byla poznávací fáze, kdy se analyzovalo, na jaký trh s tím jít, jaká je tam konkurence, jaké jsou tam banky, které tento produkt nabídnou, protož sám klient bude prostředníkem, který nežádá o vlastní bankovní licenci. Následně se začala vyvíjet mobilní aplikace, která klientům produkty nabídne. Rovnou začala analýza kombinovaná s vývojem, abychom byli schopni co nejrychleji něco dodávat a dala se co nejrychleji ladit zákaznická zkušenost.
Ivana Karhanová: Jak nákladné je spustit digitální banku? Předpokládám, že je to řádově výrazně levnější, než se pustit na trh s licencí. Petr Borkovec (zakladatel společnosti Partners, pozn. red.) kdysi říkal, že by zvládl postavit banku za milion korun.
David Kozelka: Tak to mu držím palce. 🙂 Když na českém trhu před pár lety začínaly některé malé banky, trvalo jim to i pár let a měly týmy o desítkách lidí, kteří připravovali spuštění… Takže dobře za milion – good luck. V našem případě je to tým zhruba dvanácti lidí, kteří na tom pracují. Bavíme se o řádu milionů korun.
Ivana Karhanová: V čem mají výhodu digitální banky oproti kamenným?
David Kozelka: Z mého pohledu je hlavní výhodou fokus na zákazníka. Na svůj produkt se musí hodně soustředit a mají obrovský drive, aby to někam dotáhly, protože pokud to neudělají, skončí. Pokud existující kamenná banka s portfoliem zákazníků dva, tři roky nebude nic dělat, nic hrozného se nestane. Když start-up nebude dva, tři roky nic dělat, přestane existovat. Nemá silnou zákaznickou základnu a bez nových zajímavých produktů zákazníci utečou. Co vidíme, tak od velkých bank zákazníci obecně masivně neutíkají.
Ivana Karhanová: Když se velká banka rozhodne, že chce následovat digitální vývoj a chce si tyhle věci řešit sama, doporučíte jí spíše stavět v rámci stávající infrastruktury, nebo stavět na zelené louce, odděleně od stávajících systémů?
David Kozelka: Donedávna byla spíše snaha to dostat do stávajících systémů a produkty se různě ohýbaly, aby se tam dostaly. V současné době vidíme, že nejedna velká banka na českém trhu dělá opravdu veliký projekt změny nějakého core systému a plánuje nové produkty spouštět právě v nich. To je určitý posun v posledních dvou letech.
Ivana Karhanová: Co je spouštěčem odvahy bank pustit se do tak velkého projektu, který bude stát spoustu práce i peněz?
David Kozelka: Jsou to peníze. Oni to nedělají, protože je baví dělat IT projekty. Dělají to, protože počítají, že do budoucna na tom ušetří. Nové systémy umožňují jednodušeji, rychleji vytvářet nové produkty, jednodušší a lepší integrace.
Ivana Karhanová: Takže nemáme aktuální byznys case, ale je to spíš o nějakých nákladových příležitostech?
David Kozelka: Ony ten byznys case mají, ale je to dlouhodobější aktivita. Plus vidíme na českém trhu v posledních letech řadu akvizic, které tomu nahrávají. Jedna banka se spojí s druhou bankou a třeba zvažují, že nebudou používat systém jedné nebo druhé, ale rovnou si pořídí něco nového a do toho sypou produkty.
Ivana Karhanová: To je možná ideální příležitost, protože spojování dvou systémů by je také stálo nemalou část zdrojů.
David Kozelka: Vyžaduje to důkladnou analytickou a architektonickou práci a je potřeba rozumně rozhodnout, kdy to má smysl. Kdy má smysl využít systém jedné banky, některé systémy druhé banky a některé systémy vyhodit a rovnou je udělat nanovo.
Ivana Karhanová: Nakolik banky počítají s tím, že do systémů pustí i třetí strany? Nevznikne pak banking as a servis, ale banking as a platform, kdy banka etabluje produkty třeba právě těch start-upů.
David Kozelka: Znám tento pojem ze světa, kde se o něm mluví právě v kontradikci s banking as a servis. Na českém trhu jsem se s tím zatím nesetkal nebo o tom nevím. Nicméně je to už ten přístup, kdy banka svým zákazníkům nabízí produkty nějakých zajímavých finančních start-upů, které se samy nesoustředí na to mít super full aplikaci a tahat klienty, ale naopak chtějí mít zajímavý produkt, který potom začne využívat banka.
Ivana Karhanová: Některé banky jdou cestou nákupu start-upů. Otázka je, jestli když banka koupí start-up, tak jestli ho v podstatě nezabije. Není v tom případě pro ni strategičtější nechat ho existovat vedle a jen využívat jeho produkty?
David Kozelka: Oba způsoby vídáme. Banka start-up může koupit, protože produkt má třeba dobrý tým a dobré nápady. Pozře ho a začne s ním dělat svoje bankovnictví. Opakem je, když ho nechává stát vedle, jak říkáš, a jen ho financuje.
Ivana Karhanová: Když se na to podíváme z pohledu infrastruktury, všude se skloňuje cloud. Jak moc se bankám chce jít do cloudu?
David Kozelka: Myslím, že už docela chce. V uplynulých letech se objevily veliké tenze a obavy tam raději nejít, protože nechtěly dávat klientská data, nevěděly, co na to ČNB a podobně. Velcí cloudoví provideři nicméně udělali obrovský kus práce, aby tyto bariéry překonali. Komunikovali s institucemi a orgány, aby to šlo. Microsoft, Amazon a další na trhu to prostě oddřeli a pak už jen přišli za bankami s vyjádřeními. Samozřejmě bezpečnost je pořád na prvním místě. Přesun se se už nicméně děje a nevím u nás na trhu o bance, která by s cloudem nedělala. Není to tak, že by tam měly jen nějaká testovací prostředí, ale reálně tam přesouvají buď část svých aplikací, aby ušetřily, anebo opravdu už vyvíjejí nějaké aplikace nebo systémy v cloudu.
Ivana Karhanová: Říká David Kozelka, ředitel divize, která se v Adastře stará o banky a finanční instituce. Díky, že jsi přišel a někdy ahoj.
David Kozelka: Díky za pozvání.