Jak na rekonciliaci a konsolidaci

Konsolidaci rozsáhlejší skupiny firem si dnes jen stěží představíme bez vhodně nastaveného systému a potvrzení vzájemných vztahů, tedy rekonciliace. Základním cílem procesu rekonciliace je především potvrdit stejný pohled ze strany dodavatele i odběratele na vnitroskupinové transakce, upozornit na případné rozdíly a následně přimět odpovědné osoby ke sjednocení.

Příčin, které vedou k odlišnému nahlížení na vzájemné transakce, přitom existuje celá řada. Mezi nejběžnější důvody patří zejména vystavení dokladu jednou stranou, zatímco druhá strana jej doposud neobdržela, nebo jej nestihla schválit. Častou příčinou, která nastává u cizoměrných transakcí, bývá také fakt, že transakce již byla sice v systému rozeznána, nicméně byla zaúčtována odlišným měnovým kurzem a v tom případě se liší pouze porovnání hodnot v konsolidační měně a nikoliv v měně transakce.

Potvrzování probíhá převážně po přesně definovaných skupinách účtů nebo řádků reportů, které tyto definice obsahují (aktiva oproti pasivům, nákladové účty oproti výnosovým), zpravidla s možností detailní analýzy až do úrovně jednotlivých transakcí.

Následným výsledkem rekonciliace je odsouhlasení a v případě, že docházím k materiálním rozdílům, pak také upozornění odpovědných osob s požadavkem na dosažení dohody a v ostatních případech vytvoření návrhu rekonciliačních úprav, které směřují k bezproblémové eliminaci vzájemných transakcí v procesu konsolidace.

V současnosti celý proces rekonciliace zjednodušují robustní aplikace. Zabývají se jednoduchou identifikací vzniklých rozdílů, které rozdělují na blokující a méně významné, odhalí jejich příčinu a zapojují odpovědné osoby pro přijetí příslušných opatření.

Úspěšné nastavení a provoz systému spočívá v průběhu analýzy především v jednoznačné definici rekonciliační skupiny aktiv a pasiv, nákladů a výnosů a to včetně jejich správy a pravidel pro obsluhu transakcí na úrovni lokálních společností.

Konsolidace představuje proces, který směřuje k takové prezentaci vývoje výsledků hospodaření, majetku a zdrojů skupiny firem, jako by se jednalo o jediný subjekt. Pokud bychom tedy chtěli sjednotit pohled na dvě společnosti, které mezi sebou nemají žádné hospodářské vztahy a majetková propojení, došlo by k prostému součtu jak na úrovni výsledku hospodaření, tak majetku i zdrojů a v oblasti cash flow, tedy oblasti změn peněžních prostředků i výkazu změn vlastního kapitálu.

V praxi je u naprosté většiny společností skupiny vzájemná vazba mezi celou řadou vztahů – vlastnických, financování či běžné obchodní vztahy. Z toho důvodu také existuje pro každou skupinu vztahů propracovaná metodika a také doporučený postup.

1. Přeložení transakcí zahraničních entit: základní konsolidační úprava jednotící pohled a prezentaci všech společností ve skupině z lokálních měn do konsolidační měny.

2. Eliminace vzájemných transakcí: nejrozsáhlejší úprava vylučující vzájemné pohledávky a závazky v rozvaze a výnosy a náklady ve výsledovce.

3. Eliminace skupinových dividend: vylučuje výnos spojený se zaúčtováním dividendy z výsledovky mateřské společnosti a u dceřiné společnosti vrací do původní výše nerozdělené zisky.

4. Eliminace kapitálu a investic: vylučuje na straně mateřské společnosti finanční investice oproti kapitálu, který představuje tuto investici u dceřiného podniku.

5. Eliminace hospodářského výsledku z přeprodeje fixních aktiv: upravuje prodejní cenu příslušného fixního aktiva na úroveň původní pořizovací ceny a následně koriguje nové odpisové plány do úrovně původního schématu.

6. Eliminace marže z přeprodeje zásob: nabízí alternativu předchozí úpravy, která je aplikována na zásoby.

7. Rozeznání goodwillu: to probíhá v okamžiku akvizice podniku, nebo jeho části a tvoří ho rozdíl mezi individuálním oceněním jednotlivých složek pořizovaného majetku snížených o závazky a příslušnou kupní cenou.

8. Menšinové podíly: podíly akcionářů, kteří stojící mimo skupinu na čistých aktivech dceřiných jednotek.

9. Konsolidace equity metodou: prezentace finanční investice jako podílu investora na vlastním jmění přidruženého podniku.

Stupeň automatizace konsolidačních úprav je vždy předmětem analýzy a odvozujeme jej od připravenosti datových zdrojů, úrovně obsluhy a zhodnocení poměru vynaloženého úsilí a očekávaného efektu. V praxi je většinou vhodné automatizovat konsolidační úpravy dle bodů seznamu 1 – 4.

Kromě lokální prezentace musí datový model pro skupinový reporting umožňovat zároveň také pohled na celou skupinu a její jednotlivé části. Dimenze partner, která reprezentuje pohled přes dodavatele a odběratele, odděluje pohled třetích stran a tzv. skupiny Intercompany, která obsahuje společnosti ve skupině, případně také Related parties umožňující zahrnout nebo eliminovat spřízněné osoby. Vzájemné transakce lze jednoduše zohlednit nebo vyloučit zakliknutím. Navíc obsahuje také nezávislou dimenzi Společnost omezující prezentaci na aktuálně požadované společnosti.

Systém podporující konsolidaci musí zároveň umožňovat transparentně zadávat manuální konsolidační a manažerské úpravy dle odsouhlasených přístupových práv, a to na úrovni lokální i konsolidované. Veškeré tyto úpravy systém zaznamenává a musí být zpětně dohledatelné. Manuální vstupy převážně slouží také k zadávání s většinou velkého množství nefinančních ukazatelů na úrovni plánu i skutečnosti.