.

Novinka

04. 07. 2022

Zákazníci by měli vědět, co chtějí. Některé požadavky jim ale v zájmu jejich byznys potřeb rozmlouváme, říká architekt a delivery manager Adastry Jan Karban

Délka čtení: 10 minut

Zákazník, třeba banka, by měl mít krátkodobý i dlouhodobý cíl a podle toho zvolit vhodné technologické řešení, které bude v souladu s jeho byznys potřebami. „Cíl je nejdůležitější, bez něho se nedá dobře postavit žádná technologie ani architektura. Snažím se držet toho, že nemusíme dělat všechno za každou cenu, musíme dodávat projekty tak, aby to dávalo smysl,“ říká v Adastra podcastu architekt a delivery manager Adastry Jan Karban.

  • Proč se musí technologie podřídit byznysovým cílům?
  • Co by měl zákazník vědět ještě před začátkem projektu?
  • Co přinášejí grupová řešení datových skladů nebo reportingu?
  • Jak se vyhnout neefektivnímu technologickému řešení?

Poslechněte si podcast

Přečtěte si podcast jako rozhovor

Ivana Karhanová: Tvrdí, že technologie je až na druhém místě. Na tom prvním je vždy cíl. Bez něho se nedá žádná technologie a žádná architektura dobře postavit. Umí zákazníkovi rozmluvit jeho původní technologické přání, pokud není v souladu s jeho byznys potřebou. A zároveň to pak vymyslí tak, že celá architektura šlape jako dobře namazaný stroj. Honza Karban, architekt a delivery manager Adastry. Ahoj.

Jan Karban: Ahoj.

Ivana Karhanová: Co byl poslední požadavek, který jsi zákazníkovi rozmlouval?

Jan Karban: Poslední požadavek bylo použití technologie streamování s postupem z technologií na fulltextové vyhledávání, kde jsem rozmlouval technologii vyloženě, že ji nemáme použít, ale nejdřív že si máme říct, na co ji chceme použít.

Ivana Karhanová: A zákazník nevěděl, na co ji chce použít?

Jan Karban: To se většinou stává, že neví, na co ji použít. Ví, že asi bude potřebovat fulltext. Ví, že asi chce používat streamování, protože to je moderní technologie, která se pro spoustu věcí používá. Pro spoustu věcí se používá správně, ale bez reálného použití dělat technologický proof-of-concept v korporacích rozmlouváme a nedoporučujeme.

Ivana Karhanová: Ty pracuješ pro největší korporace v ČR. Jak je možné, že tito zákazníci primárně neřeší business cíl, ale řeší použití už konkrétní technologie, aniž by měli základ?

Jan Karban: Nevím, proč se to děje. Možná je to ze spousty různých důvodů. Jeden z důvodů může být třeba, že se snaží na těch projektech co nejvíc analyzovat, že si myslí, že dovedou dohlédnout, jaká technologie k čemu bude potřeba a myslí si, že byznysový cíl bude nadefinovaný později a oni už budou připraveni na to, aby rychle plnili ty byznysové cíle. Ze zkušenosti víme, že to tak nikdy není.

Ivana Karhanová: Myslíš, že za tím může stát i nedostatek zkušených lidí na trhu, třeba právě u velkých korporátních zákazníků?

Jan Karban: Obecně na trhu tato premisa platí. Vzhledem k rozvoji IT odvětví a vůbec boomu, který se tady děje posledních pár dekád, tak počet kvalitních lidí obecně je malý. Ono to vychází i z toho, že je pro netechnologické obory nutné, aby ti lidé měli malinko přesah do těch technologických, protože jinak nejsou schopni definovat požadavky a vlastně nevědí, co všechno je možné.

Ivana Karhanová: Nejsi ty pak za toho zlého u zákazníků, když jim rozmlouváš jejich původní přání?

Jan Karban: Já jsem vždycky za toho zlého. Snažím se držet toho, že nemusíme dělat všechno za každou cenu, musíme dodávat projekty tak, aby to dávalo smysl. A přesně proto začínám tyhle diskuse a v případě, že zákazník trvá na tom, že to chce, tak je dobré se toho neúčastnit, pokud tomu my nevěříme.

Ivana Karhanová: Jaký by tedy měl být správný postup z pohledu zákazníka?

Jan Karban: Zákazník by měl vědět, co chce krátkodobě, ale i kam směřuje dlouhodobě. Když otevírá třeba novou banku, tak by měl vědět, jestli cílí na retailové portfolio. Měl by vědět, v jakém horizontu plánují nějaké korporátní portfolio. Měl by vědět, na jaké produkty se chtějí primárně soustředit, jak moc chtějí být velcí. Měl by vědět, jestli tu banku dělají pro dlouhodobý rozvoj, nebo jestli ji chtějí vybudovat na pět šest let a pak ji někomu prodat jako investici. Tohle všechno by bylo dobré na začátku vědět, protože to všechno vstupuje do toho, co je pak potřeba udělat.

Ivana Karhanová: Ty jsi řekl, že by měli vědět, jak moc chtějí být velcí. Kdo na začátku ví, jaký bude vývoj za dalších pět šest, možná deset let?

Jan Karban: No, to neví v podstatě jako nikdo, ale měli by vědět, jestli míří na to, že chtějí být největší. Například retailová banka pro spotřebitelské úvěry má určitě nějaký požadavek, který je potřeba zohlednit a chovat se podle toho.

Ivana Karhanová: To znamená, že třeba klademe nároky na velkou škálovatelnost v budoucnu, na velké rozšiřování.

Jan Karban: Škálovatelnost a rozšiřování, to přijde asi vždycky. To je tam vždycky, ale je dobré si říct, když se ta architektura staví, že nechci prodávat 50 typů produktů, ale budou pro mě směrodatné dva, tři, čtyři. Ta architektura pak vypadá jinak a řešení výsledků může být pro zákazníka lepší.

Ivana Karhanová: Jaké jsou aktuální trendy, co po vás zákazníci chtějí?

Jan Karban: Myslím, že jedna ze zajímavostí, co se teď děje z pohledu korporací, jsou grupová řešení datových skladů nebo reportingu. Je to věc, která se děje posledních deset let a my se jí téměř neúčastníme, protože se za těch posledních deset let ukazuje, že architektonický přístup není správný a v podstatě se od těch velkých, centralizovaných řešení - i když bych to asi neměl říkat - postupně ustupuje a ukazuje se, že to takhle dělat nejde.

Ivana Karhanová: To znamená, abychom si pod tím dokázali představit něco konkrétního, je to tak, že třeba nadnárodní bankovní matka řekne, že budou mít jeden centrální datový sklad?

Jan Karban: Ano, to je jeden jeden z projektů, který se dost často děje. Stojí to stovky milionů eur a v podstatě z toho není očekávaný výsledek. Postupně se ta architektura musí upravovat, protože centralizace není možná v takovém rozsahu a v detailu, jak byla naplánovaná, nebo jak byla zamýšlená na začátku, tak je nedodatelná. Vychází to ze spousty věcí, například z právních podmínek daných států. Každý stát má jiný level, který je prolnutý tou architekturou a vlastně to pak nejde spojit ani na úrovni jednotlivých, opravdu detailních datových struktur.

Ivana Karhanová: To znamená, že každá země uchovává nebo zpracovává o klientech jiná data v jiné podobě - pokud se třeba bavíme o bankách?

Jan Karban: Do určitého levelu je to vždycky stejné, ale ďábel je v tom detailu. Kdybyste chtěli například sjednotit adresu, když se bavíme o klientských datech napříč celou Evropou, tak zjistíme, že to není nic jednoduchého, protože struktura adres v různých státech je velice rozdílná. A udělat na to jednotný pohled, který umožňuje plnou automatizaci, nelze, protože se vždycky ukáže, že tam jsou neřešitelné problémy. A dovedu si představit, že zrovna u adres a podobných jednoduchých dat by se to dalo ještě nějak vyřešit, ale z pohledu bankovního světa, například vymáhání, zákonných podmínek pro marketing a pro další věci, které to velmi ovlivňují, ty myslím sjednotit nejdou.

Ivana Karhanová: Takže před deseti lety se matky rozhodly, že chtějí jednotné nebo centralizované datové sklady a teď se zase decentralizují?

Jan Karban: Zatím se v bankách projekty pořád drží a snaží se to, co bylo investováno, co nejvíc využít, ale ve výsledku se ukazuje, že reporting na lokální úrovni jednotlivých států těch bank je daleko detailnější a musí být i z pohledu regulace do národních bank a do lokálních registrů a podobně. Musí to reflektovat v podstatě právní rámec a regulatoriku daného státu, což je vždy detailnější než nakonec ta grupová. Kdybychom mluvili do detailu, všechno jde nějakým způsobem uložit, ale pak to není udržovatelné.

Ivana Karhanová: Ležela by data ladem.

Jan Karban: Data nikdy neleží ladem, ale rozhodně je hodně těžké je automaticky vytěžovat a rozhodně to nesplní to, co jsem očekával.

Ivana Karhanová: Co si myslíš, že se s těmi projekty nakonec stane - s těmi opravdu velkými, které se nedaří naplnit?

Jan Karban: Vlastně není ani tolik důležité, co se stane, to je spíš věcí politiky dané firmy. Buď se změní, odepíšou, nebo se prohlásí, že se dodalo, co se chtělo - u některých částí se to už stalo. Ty projekty jsou ale velice drahé a i z pohledu trhu není možné říct, že celý projekt zahodíme, odepíšeme, i když ve výsledku ten přínos a neefektivita jsou veliké.

Ivana Karhanová: Na jakých projektech aktuálně s týmem pracuješ?

Jan Karban: Řeším fúze dvou bank. Jednu jsem dořešil a teď řeším druhou. Znamená to fúze z pohledu regulatorního reportingu a mandatorních věcí, které se musejí stát z pohledu právního rámce daných fúzí, nebo těch mergerů, které probíhají.

Ivana Karhanová: To znamená, že zákazník potřebuje tyhle věci sjednotit. Jaký pak následuje další postup z tvé strany?

Jan Karban: Je potřeba si definovat, co je vlastně potřeba, jak jsme se o tom bavili na začátku. Je nutné zohlednit velkou spoustu věcí, počínaje třeba tím, na jak dlouho dala Česká národní banka výjimku z regulatorního reportingu, jak ta banka chce k tomu přistoupit. To znamená, jestli výsledkem toho margeru bude jedna entita, nebo dvě entity, jestli to bude grupa. To je prostě potřeba všechno vědět a na základě toho nadefinovat, co je potřeba udělat, naplánovat, zjistit, kolik to bude stát a podle toho to pak dodat.

Ivana Karhanová: Vy umíte s daty pracovat nejenom v ČR. Dodávali jste také datový sklad na dálku.

Jan Karban: To byl jeden ze zajímavých projektů. Dodávali jsme pro banku na Balkáně, kde byl auditní nález opakovaný od jejich národní banky. Dělali jsme tam nějakou mapu toho, jak to vyřešit. A na základě toho jsme pak dodávali v podstatě datový sklad, aniž bychom tam díky covidu někdy byli.

Ivana Karhanová: Zmínil jsi nález národní banky. V čem spočíval? Byly tam chybné údaje?

Jan Karban: Nekonzistence dat.

Ivana Karhanová: Co jste s tím pak tedy dělali? Jak z nekonzistence uděláte konzistenci?

Jan Karban: To se dělá tak, že přijedete k zákazníkovi, uděláte architektonický health check jeho architektury a zjistíte, jaký je v ní největší problém. Tak, aby se všechno, co zákazník má, dalo použít dál, abychom k zákazníkovi nepřijeli a neříkali mu: Tohle všechno musíte udělat úplně ponovu. To není cíl. Ty komponenty v architektuře, pokud jsou alespoň trošku dobře, tak by se měly kousnout z důvodu úspory toho, že je nesmysl ty věci vyvíjet znova. A říct, kde ty problémy jsou a navrhnout řešení. A řešení většinou bývá dlouhodobé. To znamená, že by se měla definovat cílová architektura a pak bychom do ní měli definovat první, přechodovou fázi, aby se vyřešil nejpalčivější problém té banky.

Ivana Karhanová: Jak dlouho zabere tahle fáze?

Jan Karban: Díky tomu, že ta banka byla malá, tak nám datový sklad trval mezi osmi a devíti měsíci - to delivery. Předtím tam byla asi dvouměsíční fáze definice solution conceptu, ale to bylo oddělené. Dost často se nám v bankách stávalo, že když jsme začali dělat ten solution concept nebo tu mapu, tak už v průběhu, když byly některé věci jasné, se paralelně rozběhl vývoj. Takže to není to projekt na dva měsíce, ale zase to první delivery nemusí být v řádu let.

Ivana Karhanová: Řekl jsi: přijedeme k zákazníkovi, uděláme health check. Tady jste nikam jet nemohli. Jaký byl rozdíl v tom, když jste to dělali celé na dálku?

Jan Karban: Health check tam byl v době před covidem, takže to jsme tam opravdu byli, a tím jsme se znali. Ve chvíli, kdy pak došlo na delivery, tak všechno bylo full remote.

Ivana Karhanová: Celý tvůj tým, nebo tvá práce, je velmi výrazná v bankovnictví. V současné době jste ale také aktivní v energetice. Jaké tam běží aktuálně projekty?

Jan Karban: Na úrovni ČEZ Prodej jsme dodávali nebo dodáváme integrační páteř v ČPR, tak aby ČEZ Prodej se, co se týká IT, oddělil od té grupy, aby byl dostatečně flexibilní na požadavky zákazníků. Dodávali jsme tam operating data store. Následně začátek data ware housu a řešení datové kvality, nastavení základních down governance procesů k té datové kvalitě.

Ivana Karhanová: Co je u ČEZ Prodej v tuto chvíli pro vás největší výzva? Je to velká firma, původně státní, takže asi bude poměrně rigidní, bych řekla.

Jan Karban: V tuhle chvíli je pro nás obecně asi největší výzva ne úplně technická věc. Já jsem doteď neměl zkušenosti ve fungování státní správy, takže veškerá kolečka ohledně architektury, schvalování řešení, výběrových řízení, to všechno je výrazně delší i z pohledu zákona o veřejných zakázkách. Ten definuje celý proces a výrazně ho ovlivňuje, takže všechno je delší, na všechno je potřeba víc času. To je velký rozdíl.

Ivana Karhanová: Kam si myslíš, že se budou velké korporace ubírat dál? Jmenovali jsme velké projekty na úrovni matek, které pravděpodobně nedokážou naplnit úplně původní očekávání, a korporace musely očekávání uzpůsobit. Kam si myslíš, že se bude práce s daty vyvíjet dál?

Jan Karban: To je těžko říct. Spíš se budou propojovat datově víc a víc světů, což se už děje. To je odhad. Před deseti lety byl boom s otevíráním nových bank. Teď máme fázi, kdy se banky zpátky slučují, takže řešíme tyto fúze. Obecně se bude propojovat - pokud to zákon někdy dovolí - čím dál víc retailový svět s bankovním. Na to už teď vidíme spoustu konceptů.

Ivana Karhanová: Co myslíš retailový a bankovní - SME, nebo enterprise? Nebo retail jako úplně jiný segment?

Jan Karban: Myslím fyzické osoby, kde v jejich bankovnictví vidíme spoustu aplikací, které propojují svět bankovnictví s tím retailovým. Například karty, které jsou cross banky a podobné věci. Začátek tlaku nebo těchto možností vyplývá z nějakých směrnic.

Ivana Karhanová: To znamená, že banky otvírají svoje data a zpřístupňují je třetím stranám. Stejně tak třetí strany mohou obohacovat bankovní data.

Jan Karban: Ano, a bude to vidět čím dál víc. I banky potřebují víc automatizovat, takže nám tady vznikají projekty bankovních identit a všeho dalšího. Čím větší je tlak na to, aby klient v podstatě nikam nemusel, aby přihlášení pro něj bylo co nejvíc komfortní, aby se v bankovnictví co nejvíc vidělo, za co třeba utrácí. Podle mě bude velký tlak na propojení a spojení konkrétních nákupních košíků všude.

Ivana Karhanová: O obohacování dat a práci s daty třetích stran se mluví už několik let. Takže podle tebe teď konečně dochází k jejich realizaci?

Jan Karban: Já nevim ,jestli konečně. Myslím si, že to je kontinuální proces, který tady běží, a je otázka, jestli a jak ho bude akcelerovat i státní správa. Jestli by se v podstatě naplnily vládní sliby toho, že by zmizela občanka jako plastik, to znamená všechno by se digitalizovalo. To by mělo taky velký přínos a dopad do tohoto světa. Těch věcí a stimulů, které to můžou urychlit, nebo zpomalit, je hodně.

Ivana Karhanová: Říká Honza Karban, architekt a delivery manager Adastry. Díky, že jsi přišel do studia, a někdy na viděnou.

Jan Karban: Díky.

Více informací o těchto řešeních se můžete dozvědět zde