Dá sa cloudu vyhnúť? Áno, ale... Otázkou je, či to firmy skutočne chcú. Zvlášť s ohľadom na budúcnosť. „Veľké podniky to nemajú také jednoduché ako tie menšie. Prostredie je viac heterogénne, systémy sú vybudované na mieru, majú veľké objemy dát, zložité procesy... Bude to trvať dlhšie, ale aj pre nich je to otázkou niekoľkých rokov, než do cloudu budú musieť prejsť,“ domnieva sa David Kaláb, ktorý v Adastre vedie divíziu Government, Utility & Insurance.
- Skončia v cloude nakoniec všetky spoločnosti?
- Ako predať myšlienku cloudového riešenia CEO spoločnosti?
- A keď už sa pre migráciu rozhodnem, akú stratégiu zvoliť?
- Vendor lock-in – treba sa ho obávať?
- V čom sú najväčšie rozdiely medzi privátnym verzus verejným cloudom?
Vypočujte si podcast
Prečítajte si podcast ako rozhovor
Ivana Karhanová: Dá se vyhnout cloudu, zvlášť, když jste velká korporace se statisíci nebo miliony zákazníků? Nebo se máte připravit na to, že odshora dolů překopete celou infrastrukturu? A jak poznáte, že do stávajícího řešení už fakt nemáte investovat ani korunu? O tom dnes budu mluvit s Davidem Kalábem, který v Adastře vede divizi Government, Utility & Insurance. Ahoj.
David Kaláb: Ahoj.
Ivana Karhanová: Dá se cloudu vyhnout?
David Kaláb: Ano. Když to řekneš takto naplacato, tak dá. Otázka je, zda se mu vyhnout chceme. Zvlášť do budoucna.
Ivana Karhanová: A chceme, nebo nechceme?
David Kaláb: Já si myslím, že když se na to budeme dívat parametry byznysu, tak do budoucna se cloudu vyhnout nedokážeme.
Ivana Karhanová: To znamená, že všechny firmy, ať už budou chtít, nebo nebudou chtít, v cloudu prostě skončí?
David Kaláb: Když se dneska díváme na menší firmy, tak ty už tam de facto jsou. Ať už jde o různé ERP systémy, CRM systémy a další, dneska už málokdo provozuje nějaký vlastní. Většina menších firem využívá cloudové platformy a otázka je, kdy je budou využívat i ty velké.
Ivana Karhanová: Tvoje divize řeší government, utility nebo segment pojišťovnictví. To jsou všechno firmy, které mají statisíce, miliony zákazníků a předpokládám, že možná s cloudem koketují, nebo i něco zkouší. Spousta systémů však ještě běží on-premise.
David Kaláb: Je to tak. A tyto velké firmy to nemají jednoduché. Prostředí je daleko více heterogenní, provozují množství systémů, které jsou často customizované – přizpůsobené na míru jednotlivým zákazníkům. Mají také velké objemy dat, složité procesy a podobně. U nich to samozřejmě bude trvat déle, ale i tam je to otázka, řekněme, několika let. Pomineme-li regulatorní nebo bezpečnostní limity, tak i tyhle firmy budou postupně stále více využívat cloudové služby.
Ivana Karhanová: Jak se nyní tváří na využití cloudu? Předpokládám, že vždy budou řešit nějakou cost-benefit analýzu.
David Kaláb: Přesně tak. To je největší zádrhel, který u firem vidíme. Nicméně není vhodné se na to dívat jen jako na business case, který srovnává stávající náklady na cloudové služby s nějakým hardwarem a licencemi. Je potřeba se na to dívat skrze cíle firmy – jak rychle chceme reagovat na změny na trhu nebo v portfoliu našich služeb, jak rychle chceme obsloužit zákazníky a podobně.
V rámci své strategie si například stanovíme, že chceme být schopni uvést na trh novou službu nebo produkt v řádu tří měsíců. Než budeme schopni provést implementaci a nasadit je do produkce, tak už teď víme, že to za tři měsíce rozhodně nestihneme. Potřebujeme tudíž nějaké předpřipravené řešení, abychom dokázali ty věci jen použít, integrovat a škálovat. Abychom nemuseli testovat všechno tak, jak to testujeme dneska v on-premise. Když si to postavíme takhle, zjistíme, že cloudové služby jsou pro nás možná jedinou odpovědí.
Ivana Karhanová: Jak tuto myšlenku prodat CEO?
David Kaláb: Jak jsem říkal, když si nechám zpracovat jen běžnou analýzu, ve které porovnám náklady na nějakou datovou platformu, tak mi tenhle business case prostě nevyjde. Je potřeba si uvědomit, že jednou mi stávající hardware nebo licence zastarají a já přestanu stačit byznysu, protože už nedokážu odbavovat jeho požadavky. A jestliže se budu rozhodovat až v momentě, kdy to nastane, tak už bude hrozně pozdě.
Ivana Karhanová: Jakou tedy s týmem radíte zvolit strategii, aby byla pro všechny OK?
David Kaláb: I v případě větších firem si myslíme, že je dobré si začít s cloudem hrát, pokud se to už neděje. Začít implementovat jednotlivá proof-of-concept (POC) řešení pro různé služby, které chci nebo provozuji, abychom získali představu o tom, jak se to chová, jak se to škáluje, jak probíhá DevOps a tak dále. Zkrátka být připraveni interně i externě. Když si neporadím interně a nemám lidi, tak si je najmout zvenku. Být zkrátka napřed vůči byznysu, abych byl připraven, protože v momentě, kdy potřeba přijde, už nebude čas nic testovat.
Ivana Karhanová: Provoz cloudových služeb se dost liší třeba jen v tom, že když server on-premise běží 24/7 nebo je naopak hodinu „vytažený ze zásuvky“, tak se nic nestane. Nicméně když běží 24/7 cloud, tak dolary naskakují…
David Kaláb: To je věc governance – jak chci cloud stavět a jak ho provozovat. Je to také o změně mindsetu. V cloudu je situace jiná než u vlastní infrastruktury. Průběžně můžu přidávat nebo ubírat výkon, a pokud například provozuji internetové bankovnictví, jsem schopen si říct, že ráno v osm potřebuji výkon zvýšit, zatímco o půlnoci žádný velký výkon nepotřebuji a můžu ho snížit, a tak ušetřit. Srovnání se stávající infrastrukturou je v tomhle těžší, ale na druhou stranu jsem v cloudu schopen se přizpůsobovat v čase, což je v on-premise infrastruktuře velice složité.
Ivana Karhanová: Jestli tomu dobře rozumím, tak flexibilita, kterou mám v cloudu, je na druhé straně kompenzována tím, že si musím dát pozor, kde se co spotřebovává, aby mi tam nezůstaly běžet nasazené mašiny, které už nikdo nepotřebuje?
David Kaláb: Je to tak. Když se podívám na firmy, které už dneska větší řešení provozují, tak všude nastalo procitnutí. Na začátku je cílem cloudových providerů, abyste jako zákazník spotřebovávali co nejvíce. Tudíž vám služby malují na růžovo, ať si je vyzkoušíte. Pak to spustíte, počítáte, že vás to bude stát třeba 30 tisíc dolarů, a nakonec to vyjde na 60 tisíc. Začnete tedy optimalizovat a nějak to řešit z té druhé strany.
Ivana Karhanová: Když se firmy pro přesun do cloudu rozhodnou, jakou strategii mají zvolit?
David Kaláb: Už jsem se toho dotknul. Je třeba určitě začít stavět nějaký interní POC, interní piloty. Zároveň je třeba k tomu přizvat lidi z firem, kteří tyhle věci už dělají, jelikož se ty věci se v čase hodně mění. Jde o to si to vyzkoušet, naplánovat si odspoda strategii podle toho, jak se různé POC osvědčí, aby vás to zkrátka jednou nepřekvapilo. Když budu do budoucna vědět, že mám někde ERP, jinde CRM a mám kus on-premise, tak aby se mi třeba nestalo, že mi data tečou desetkrát nahoru a dolů a já jsem hrozně překvapený, kolik mě to celkem stojí. Na to je potřeba myslet v rámci zvolené multi-cloud strategie.
Ivana Karhanová: Z toho mi plyne, že je potřeba postupovat inkrementálně. Říct si třeba, že všechno nové už budeme nasazovat v cloudu a postupně on-premise opouštět.
David Kaláb: To je ideální postup oproti green field přístupu, kdy si řeknete: fajn, teď celý vývoj a aplikace budu kontejnerizovat a data kompletně přesunu do cloudu. To není úplně reálné. Pokud budete postupovat inkrementálně, tak vás asi čekají nějaká překvapení, ale je to o mindsetu a o snaze přestat hledat argumenty, proč to nejde a spíš zvážit byznysové benefity i do budoucna.
Ivana Karhanová: Už jsme zmínili náklady cloudu, které firmy zvyklé na on-premise nemusí vůbec čekat. Je dobré si nejprve s někým sednout a probrat celou architekturu a její fungování, a že to možná musí být postavené trochu jinak?
David Kaláb: Určitě jo. Na začátku potřebujete šikovného business architekta, který se zamyslí nad tím, jaké jsou hlavní požadavky, hlavní procesy a další. Někoho, kdo se bude snažit najít protiváhu v tom, jak to celé provozovat, jaké služby budou potřeba. K tomu je potřeba najít technického architekta, který bude vědět, jak to integrovat a jak nastavit bezpečnost. Zároveň potřebujete nějakého DevOps inženýra, který to pomůže nastavit, zajistí vývoj, release a podobně.
Ivana Karhanová: Jaké jsou nejmarkantnější rozdíly mezi privátním a veřejným cloudem?
David Kaláb: Privátní cloud firmy často používají k tomu, aby se zbavily nákladů nebo zodpovědnosti pečovat o vlastní hardware a vlastní licence. Nicméně je to takový cloud napůl. Běžně, když půjdu do privátního cloudu, tak častokrát jen vezmu server, který mám doma, posunu ho do privátního cloudu a budu se tvářit, že je to kus mé infrastruktury. Změna je hlavně o tom, že se přesouvám z infrastrukturních služeb do platformových a servisních služeb. Za mě to není ani moc privátní cloud versus veřejný cloud, ale spíše, jestli se na to pořád dívám jako na infrastrukturu, nebo jsem schopen konzumovat služby jako platformu nebo nativní servis.
Ivana Karhanová: Co já vnímám jako největší benefit veřejných cloudů je, že za nimi sedí obrovské týmy vývojářů, takže mám vždy přístup k nejnovějším a nejefektivnějším řešením od lidí, které zřejmě nemám šanci nikdy najmout a do svého byznysu získat.
David Kaláb: Je to tak. Nicméně když se na to budu dívat jako banka, tak to bude trochu jiný pohled než u komerční firmy. Jako banka chci mít jistotu, že je to moje a že mi do toho nikdo nesáhne a nevidí. Chci nad tím mít kontrolu a zároveň mám povinnosti vůči regulatorním orgánům. Když jsem komerční firma, která potřebuje launchovat nový produkt, můžu těžit z toho, že jsou mi odborníci, služby, informace nebo dokumenty k dispozici a pomohou mi akcelerovat můj vývoj. Existují různé motivace, proč to dělat tak či onak. Nicméně je úplně špatně, když to dělám naopak, tedy když stavím v privátním cloudu totálně custom řešení, byť nemusím. Tím si to celé dělám složitější jen pro falešný pocit, že to mám celé pod kontrolou.
Ivana Karhanová: Jak je to s vendor lock-inem u cloudu?
David Kaláb: To je zajímavé téma. Myslím si, že do budoucna bude stále častěji zmiňované. Na začátku to možná firmy tolik nevnímají, ale ambice jednotlivých cloudových providerů jsou jasné. Chtějí firmy rychle dostat a jsou schopny k tomu poskytovat různé nemalé incentivy. Jakmile vás jednou dostanou a získají například 50 procent vašich core aplikací do svého cloudu, tak už je víceméně jasné, že jinam migrovat nebudete.
Ivana Karhanová: Vendor lock-in je tam v podstatě stejný jako u on-premise řešení?
David Kaláb: Může být, ale je tam protipól. V momentě, kdy se tomu podřídím, tak jsem schopný věci dělat relativně jednoduše. Když si naopak řeknu, že chci být imunní vůči vendor lock-inu, tak to budu stavět tak, abych měl služby v jednotlivých cloudech co nejvíce podobné, a když mě naštve jeden vendor, půjdu k jinému. Nutno říct, že minimálně v současnosti se vám tenhle přístup prodraží.
Ivana Karhanová: Takže firmám radíte co?
David Kaláb: Střízlivý přístup. Bohužel se dnes asi nevyhnete tomu, že si zvolíte nějakou cestu, kterou půjdete, a budete doufat, že se vám nevymstí. Do budoucna možná, až budou služby více komodizované napříč cloudovými providery, budete mít více příležitostí migrovat někam jinam.
Ivana Karhanová: Říká David Kaláb, který v Adastře vede divizi Government, Utility & Insurance. Díky, že jsi přišel do studia, a někdy na shledanou.