- Koľko času reálne zaberie prechod na nový funkčný systém?
- Prečo poisťovňa nezačala s novým systémom uvažovať hneď čisto o cloude?
- Ako uvažovali nad nákladovou stránkou nového riešenia?
- A ako nutnosť práce so systémom, ktorý je stále „v plienkach“ prijali používatelia?
- Podarilo sa Direct poisťovni dosiahnuť zamýšľanú agilitu naprieč celou firmou?
Vypočujte si podcast
Prečítajte si podcast ako rozhovor
Ivana Karhanová: Desítky let staré legacy systémy potřebujete nahradit novými. Ideálně v cloudu. To je jasná strategie většiny pojišťoven. Jak to ale probíhá v praxi? Kde si můžete dovolit vypnout staré systémy a neriskovat, že se vám IT zhroutí? Kolik to stojí času, než se vám podaří vybudovat paralelní funkční systém? A jaké to je provozovat dva systémy zároveň? O tom všem si budu povídat s Pavlem Lukešem, ředitelem IT z pojišťovny Direct. Dobrý den.
Pavel Lukeš: Dobrý den, děkuji za pozvání.
Ivana Karhanová: Na jakých systémech aktuálně běží Direct pojišťovna?
Pavel Lukeš: Máme aktuálně dva core systémy. Jeden je původní, který jsme získali ještě z Triglavu, a druhý je už náš vlastní, který si vyvíjíme a který bychom nakonec chtěli provozovat jako jediný.
Ivana Karhanová: Máte představu, kdy ten původní systém dokážete opustit?
Pavel Lukeš: Máme. Už se to blíží. My vlastně teď finišujeme, co se týká toho novýho, tak abychom už mohli fungovat úplně všechny týmy. My jsme do toho novýho systému šli hodně agilně, takže od první iterace sloužil a měl nějakou přidanou hodnotu s tím, že ten starý je pořád ještě hodně klíčový a bude, dokud nepřesuneme úplně všechny týmy tak, aby v něm mohly plnohodnotně pracovat. A to doufáme, že se povede už během příštího roku.
Ivana Karhanová: A jak dlouho teda už vyvíjíte ten paralelní systém vedle něj?
Pavel Lukeš: No, teď to bude už tak pátým rokem.
Ivana Karhanová: Takže pět let provozujete dva systémy vedle sebe.
Pavel Lukeš: Přesně tak.
Ivana Karhanová: Vy jste říkal, že od první iterace jste to pustili mezi lidi. Jak to tehdy vypadalo? Protože si umím představit, že ty funkcionality i architektura možná byla ještě vratká.
Pavel Lukeš: Je potřeba se podívat i na slabiny toho původního systému. My jsme nebyli schopný nad tím původním systémem pracovat plnohodnotně. Jednak kvůli tomu, že nebyl dostatečně rychlý a taky kvůli tomu, že nebyl dostatečně spolehlivý. My jsme nebyli schopní ho udržet celý den tak, aby opravdu jel a mohl obsluhovat jeho uživatele. Takže vlastně první iterace byly hlavně o tom, postavit kolem něj takovou bariéru, která umožní, aby ten systém fungoval 24/7, protože jsme chtěli fungovat primárně online. No a díky tomu jsme dokázali už ty první iterace být užitečný.
Systém, co jsme začali stavět, se naučil velmi rychle počítat, učil se generovat smlouvy a uměl sjednat pojištění, i kdyby core systém nejel. A postupně, když se potom core systém rozeběhl, do něj ty informace dodat. Vlastně hned další, co následovalo, bylo zobrazení dat. Zjistili jsme, že ten původní systém má někdy komplikovaný zobrazování dat, pokud třeba chcete vidět, jaké všechny smlouvy má klient, což je celkem zajímavý a užitečný pohled. To bylo první, čím jsme začali. Nový systém začal zobrazovat data tak, jak ten starý neuměl. Díky tomu si ihned našel své uživatele.
Ivana Karhanová: Když to ale vezmeme z pohledu struktury uživatelů, tak ten původní systém, předpokládám, prve sloužil jen pro interní uživatele. To znamená třeba byznys, který v něm sjednával pojistné smlouvy. Logicky sloužil jako vlastní IT.
Pavel Lukeš: Původně měl být vlastně i systémem, nad kterým se vystaví online služby tak, aby si nad ním mohli uživatelé kalkulovat a klidně i sjednávat. To jsme potom zjistili, že možné není, protože kalkulace trvá desítky vteřin. A začali jsme zjišťovat, co s tím. My jsme na začátku nechtěli budovat vlastní systém, nebo nás to ani nenapadlo. Chtěli jsme jen nějakýma berlička udělat ten starý systém spolehlivější a kvalitnější, a hlavně teda rychlejší, tak abychom byli opravdu online. No a když jsme pracovali na tom vylepšování, tak jsme viděli, že už máme kolem toho starýho systému tolik vlastních funkcionalit, že bylo docela namístě se zabývat myšlenkou, jestli vlastně nejde dotáhnout i ten zbytek.
Ivana Karhanová: Co vás vůbec vedlo k původní myšlence, že ten starý systém dokážete jen upgradovat? On byl v tu chvíli i před těmi pěti lety už poměrně „robustní a starý“, ne?
Pavel Lukeš: No on byl podstatě i z pohledu licencování a provozu udělaný tak, že pro nás by bylo velmi těžký ho doškálovat, aby fungoval spolehlivě. Takže jsme přemýšleli, co s tím. Měli jsme nějaký nápady, jak postupovat. Docela rychle se nám to dařilo. Taky bylo potřeba zmínit, že na začátku Direct pojišťovna neměla tolik online požadavků, abychom se nedokázali vypořádat s nějakými nezdary, které s tím samozřejmě souvisely. Smluv nebo sjednání celkově denně bylo tolik, že pokud jsme zjistili nějakou chybu, tak jsme to dokázali i manuálně napravit a tohle se pak začalo hodně rychle měnit. Dneska už si to vůbec nedokážu představit. Byli jsme v situaci, kdy jsme zjišťovali, jakou cestou vystavit online sjednávání. Jak budeme fungovat interně. Pak vznikl nápad, co si teda udělat vlastní core systém. Bylo to hodně o tom, že jsme viděli, že jsme jako pojišťovna výjimečný, přemýšlíme nad produkty jinak a říkali jsme si, že jakýkoli krabicový core systém nás vždycky bude svazovat. A pokud vyvineme vlastní, tak nám to umožní dělat úplně cokoli nás do budoucna napadne. Tak jsme nad tím novým systémem přemýšleli trochu jinak. Nechtěli jsme, aby to byla jenom další krabice, kterou si sice vyvineme sami, ale spíš, aby to byl takový živý organismus, který se bude neustále společnosti přizpůsobovat. A myslím, že se nám to hodně vyplatilo. Proto dneska, když vidíme Direct family jako takovou, která se už skládá z řady firem, tak je skvělý, že ten core systém bude vždycky možný přiohnout tomu, co nás zrovna napadne, i třeba v rámci spojení těch firem, klientům nabídnout.
Ivana Karhanová: Předpokládám, že ten nový systém je teda v cloudu…
Pavel Lukeš: Ne tak úplně. My jsme totiž s nákupem Triglav získali i serverovnu, ve které bylo poměrně hodně železa. Ten starý systém potřebuje běžet on-prem, tam jsme věděli, že zůstaneme. A ten nový jsme začali stavět tak, abychom do cloudu mohli. Hned jsme začli využívat mikroservisy. Hodně jsme to chtěli osvěžit, omladit. Taky jsme začínali v podstatě na zelený louce, takže bylo fajn toho využít a udělat si takový ten systém snů, co jsme vždycky chtěli, ale málokdy to v těch korporátech bylo možný. No a co se týká cloudu, tak my jsme do něj ještě nemuseli zcela migrovat, protože máme dost svého železa. Od včerejšího dne tam běží komplet všechny frontendy. Včera jsme domigrovali…
Ivana Karhanová: Myslíte v cloudu.
Pavel Lukeš: Ano. Včera vlastně doběhla migrace frontendu, který už teda běží v cloudu. A co se týká všech těch mikroservisů, celýho toho Kubernetes clusteru, tak tam si zatím dáváme na čas, protože nás tam nic nenutí. Ale víme, že to železo, který dneska máme, už je pravděpodobně poslední.
Ivana Karhanová: No a jak dlouho vám ještě vydrží?
Pavel Lukeš: Řekl bych, že ten výhled můžou být tak 2-3 roky.
Ivana Karhanová: Řešíte v cloudu bezpečnost? Protože některé firmy se na to koukají dneska už tak, že cloud je bezpečnější, a některé přesně naopak.
Pavel Lukeš: Určitě ano. Máme i vlastní security tým, který na to pečlivě dohlíží a určitě pro nás je bezpečnost dat velmi důležitá.
Ivana Karhanová: Já jsem to myslela spíš tak, jestli vy sami máte pocit, že vlastně ten cloud je relativně bezpečná věc a jediný, na čem to fakt může zkrachovat, tak je přístup těch jednotlivých uživatelů.
Pavel Lukeš: Jo, berme to tak. Cloudu se z tohohle pohledu nebojíme.
Ivana Karhanová: Počítal jste se někdy náklady? Co vás to bude stát třeba ve srovnání s kompromisem? Nebo je to věc, kterou máte od začátku vyřešenou, že tam jednou stejně skončíte?
Pavel Lukeš: No, my se tímto aktuálně docela intenzivně zabýváme, protože je to hrozně těžký vyčíslit. Ta vlastní serverovna sama o sobě samozřejmě není jenom železo. Je s tím spojený nějaký software a licence. Máme kolegy, kteří musí umět zasáhnout, musí umět nahodit disk, agregát a neustále se starat o to, aby ta místnost byla klimatizovaná apod. No na druhou stranu dneska vidíme, že ten systém jsme schopný provozovat. Není tam žádný silný vendor lock a víme, že se můžeme bavit o tom, že půjdeme do cloudu a můžeme si vybírat do kterého. Je v tom taková jistá forma svobody, takže přemýšlíme i nad tím, pokud bychom do cloudu šli, jak se tohoto udržet. Jak si nechat tu výhodu.
Ivana Karhanová: To znamená, abyste byli v podstatě multicloud.
Pavel Lukeš: Třeba. Chceme určitě jít do řešení, který by nám umožnilo přejít do cloudu, ale přesto si vlastně umět ten systém provozovat sami. Bavíme se i o tom, jestli nezvážit nějakou multicloudovou variantu.
Ivana Karhanová: Ono pak zase s tou multicloudovou variantou asi roste komplexnost toho celého systému, ne? A nároky na vaše interní lidi určitě také.
Pavel Lukeš: Není to tak jednoduchý. Ono dneska se řekne, že můžete na skriptovací cloudový prostředí do Terraform, ale není to úplně pravda. Vlastně pro každý ten cloud se to musí scriptovat jinak. To co bychom chtěli, je od začátku koukat na služby, který jsou v cloudu dostupný, a dělat si nějaký vzájemný porovnání. I v rámci celý skupiny se bavíme o tom, že může být fajn mít třeba část nebo jednu firmu v Azure a druhou třeba v AWS, a rozumět tak oběma prostředím a vědět, co by znamenalo přejít od jednoho do druhého.
Ivana Karhanová: Počítáte třeba do nákladů on-premu i nějak ty náklady ušlých příležitostí? To znamená, že třeba nejste schopný některé služby vyvíjet nebo uvádět na trh tak rychle.
Pavel Lukeš: To bych řekl, že ne. My teď hodně řešíme pohled na tu architekturu jako takovou. Pokud běžíte on-prem a železa máte relativně hodně, tak jste schopný stavět systémy tak, že naběhnou, fungují, jsou spolehlivý, běží v nějakým HáÁčku a nemusí vás úplně trápit třeba kolik spotřebovávají procesoru nebo RAMky. Jakmile se bavíme o tom, že chceme přejít do cloudu, tak se musíme na tu architekturu dívat velmi komplexně a zvažovat, jestli některý věci zásadně nezměnit nebo nepředělat.
Ivana Karhanová: V podstatě platíte v uvozovkách pay-as-you-go.
Pavel Lukeš: Přesně tak. V tuhle chvíli se díváme i na tu architekturu, jak jí máme udělanou, a snažíme se najít nějaký prostor pro optimalizace. Víme, že ty dva-tři roky, co před sebou máme, jsou dost na to, abychom dokázali udělat správný rozhodnutí.
Ivana Karhanová: Kdyby se starý systém vypnul, co by vám přestalo fungovat?
Pavel Lukeš: No to je dobrá otázka. Určitě likvidace. V tuhle chvíli ve starém systému je celý likvidační proces. Je to vlastně poslední dílek, který teď potřebujeme dotáhnout, abychom věděli, že už můžeme mít většinu uživatelů novém systému. Jakmile se nám tohle povede, tak ještě ten starý systém nemůžeme vypnout. Bude tam celý portfolio starých produktů. My budeme řešit jeho migraci, což víme, že může být projekt přibližně na jeden rok.
Ivana Karhanová: Vy jste říkal, že systém od první iterace jste vlastně dali k dispozici lidem. Jak jste tuto strategii vysvětlovali do firmy?
Pavel Lukeš: Celá komunikace nad tím, že máme dva systémy, není úplně jednoduchá. Samozřejmě kolikrát to život velmi komplikuje, ale někde jsme viděli celkem pochopení v tom, že někteří uživatelé jsou ochotni třeba používat i dva systémy současně, zatímco u jiných týmů to byl problém. Museli jsme teda vždycky dobře zvažovat, který funkcionality budeme implementovat podle nějakých priorit a bavit se s uživateli, kde je pro ně přípustný používat ty systémy dva. Hodně užitečný se ukázalo, že v tom novém systému, pokud jsme některý data neuměli zobrazit nebo jsme neměli k dispozici, tak alespoň navést toho uživatele, aby rychle věděl, že se má jít podívat do toho původního systému. Nemusel nic složitě hledat nebo být nejistý, ale věděl okamžitě, že třeba tuhle tu část ke smlouvě v tom novém systému nenajde.
Ivana Karhanová: Neměly týmy někdy pocit, že jim dáváte zbytečně nehotovou věc?
Pavel Lukeš: Pocitů je kolem toho spoustu za těch let. Řekl bych, že jsme zažili opravdu leccos. 🙂 Není jednoduchý vyvíjet agilně něco, co dohání systém, který už máte, a ne s každou tou oblastí, kterou starý systém má, jsou uživatelé nespokojený. Takže jsme mockrát narazili na to, že jsme dodali funkcionalitu, která vlastně nenahradila původní systém. Museli jsme ještě řadu iterací dotáhnout, aby to začalo být užitečný. A během těch let jsme se také naučili, že je hodně klíčová komunikace s uživateli systémů. A je velmi zásadní nedělit se na: my a oni, ale brát systém jako jeden, který slouží všem. Jsme všichni na jedný lodi a musíme se společně bavit, jak se do toho nového systému dostat. Ono totiž, když se podíváme na takhle robustní systém, tak to není jen hromada kódu a nějaký technologický celky. Je tam spoustu procesů a spoustu věcí, který tam uživatelé řeší a kde chtějí být efektivní. Musíme se opravdu s nimi bavit, jak ten systém má fungovat, aby s ním byli spokojeni. Takže není to jen o tom něco naprogramovat, ale celý to „rozžít“. A to je poměrně složitá úloha.
Ivana Karhanová: Když říkáte nedělit uživatele na: my a oni, tak to zní super, jednoduše. V praxi je to asi horší. Jaký byl ten začátek? Vybrali jste si pár ambasadorů nebo konkrétní tým? Nebo jak jste tohle postupně rolovali?
Pavel Lukeš: Myslím si, že ten začátek byl v podstatě jednodušší, protože tím, že ten nový systém dokázal zobrazovat data v užitečných pohledech, tak si okamžitě našel svý uživatele, který tato data chtěli vidět. A dál už je to trochu složitější, protože jsou týmy, který mají hodně práce, není jich tak moc, takže si hodně hrajou s efektivitou. Hodně to musí ladit. A když jim do toho začnete budovat systém, který jim ze zelené louky přidává postupně funkcionality, tak to není nic, na co by si v tu chvíli chtěli zvykat. Někdy chtějí prostě komplet vyvinout vše a pak se na to teprve přepnout. Jenže my jsme některý funkce ani nechtěli dělat jedna ku jedné. Chtěli jsme tam rovnou implementovat nějaký novinky a zjednodušení. Takže do toho všeho bylo spousty práce – starý systém a do toho nový systém. Také jsme ještě přemýšleli nad nějakou formou inovací. Někdy bylo jednodušší to nechat, vyvinout systém v podstatě jedna ku jedný a bavit se o inovacích později. Jindy se nám docela dařilo s uživateli hledat cestu, jak rovnou ten systém dělat, aby byl užitečnější. Ale je to opravdu hodně komplexní a těch týmů, který core systém používají, je spousty a všude byl ten příběh trochu jiný.
Ivana Karhanová: Tím core systémem myslíte ten původní nebo ten nový? Nebo oba?
Pavel Lukeš: Myslím tím oba. V podstatě se míchalo to, kdo byl s čím nespokojený. Pro někoho ten starý systém byl hodně nevyhovující, těšil se na nový, těšil se na každou novou funkcionalitu a přijímal jí s vítáním, protože mu zjednodušila život. Někomu ten starý systém třeba poměrně vyhovoval a najednou se objevoval systém nový, ve kterým byly ty věci často jako polotovar, nad kterým jsme se potřebovali dál bavit. A to stojí nějaký čas.
Ivana Karhanová: Vy jste říkal, že je potřeba, aby agilní byla celá firma. Jak jste toho dosáhli, pokud tedy jste agilní?
Pavel Lukeš: To byla další poměrně složitá věc, protože vyvíjet systém agilně znamená neustále ho tunit. Jenže my jsme byli v situaci, kdy jsme potřebovali, aby ten systém poměrně hodně uměl, a tunit jsme ho měli až potom. A nakonec jsme zjistili, že se na to musíme dívat opravdu jako jeden tým, který se těší na každý přírůstek, který vidí ten systém jako něco, co společně ladíme, společně vytváříme.
Ivana Karhanová: Tím „společně“ myslíte koho? Je mi jasný, že je to vývoj. Je mi jasný, že to jste vy jako šéf IT. A kdo dál?
Pavel Lukeš: Všichni, celá firma, byznys, uživatelé. V podstatě to, co poslední dobou rozžíváme, tak je agilita opravdu úplně přes celou firmu. Tak aby i byznys přemýšlel nad novými funkcemi malých iterací v něčem, co dokážeme rychle vyzkoušet, zjistit, jestli to bude užitečné. A pokud vidíme, že je to správná cesta, tak v tom nadále pokračovat.
Ivana Karhanová: Narazili jste během agilního vývoje na nějaký slepý cesty, kde byste teď řekl, že tudy už znova ne?
Pavel Lukeš: No, my jsme se párkrát ocitli v situaci, kdy jsme sice vyvíjeli agilně, ale vlastně jsme zjistili, že jsme součástí nějakýho vodopádu. A těch chvil bylo několik. Určitě se to týká třeba migrace. Vy můžete celou migraci dat, který jsou ve starém systému, spustit jako velký projekt a zmigrovat je do nového. To je vlastně cesta, kterou jsme chvíli šli a pak jsme zjistili, že mnohem užitečnější je dívat se na migraci jako věc, která už má svoji kvalitu, pokud víte, proč jí děláte. Nedívat se na to jako na velikej projekt, ale jako na součást dodávky malých features. Dám příklad. Chcete do mobilní aplikace dostat data, který nový systém nemá. Součástí týhle featury je rovnou migrace tady té části dat tak, aby se do mobilní aplikace dostaly a zobrazily se v ní.
Ivana Karhanová: Takže ta komplexita systému vlastně ve skutečnosti roste. Když máte část dat tam, část dat tam, část frontendu tam, druhou část frontendu jinde…
Pavel Lukeš: V určitou chvíli roste. Potom se dostáváte do bodu, kdy se začne hodně používat nový systém a všechno se začíná zjednodušovat. My teď už plánujeme sjednávat smlouvy jenom do toho nového systému. To je hrozně zásadní okamžik. Od tý chvíle už nám neporoste portfolio ve starým systému. Už máme jenom nový data v našem novým systému, kde je zase můžeme iterativně vylepšovat a rozvíjet. Postupně se vlastně dostáváme do bodu, kdy ve starém systému jsou pouze data ke starým smlouvám. Ty budeme migrovat buď, jak budeme potřebovat ke konkrétní smlouvě, anebo potom nějakou hromadnou migrací. Ale všechno nový už poběží v novým systému. Tam se nám začíná život výrazně zjednodušovat – jak uživatelům, tak samozřejmě i vývoji.
Ivana Karhanová: Je v tuto chvíli něco, co vás v IT z pohledu Directu brzdí?
Pavel Lukeš: Myslím si, že asi nebrzdí. Co se týká vývoje, řekl bych, že máme docela rozumnou roadmapu, po který se pohybujeme. Co je vždycky těžký, pokud děláte takhle velký systém, tak je u balancovat featury, který potřebujete dodávat, aby vás to bavilo. Byznys chce nový funkcionality a samozřejmě vývoj také. Zároveň k tomu vyvíjíme systém, který je vlastně takový podvazkový a běží pod tím vším. Takže prioritizovat, jak moc chceme vyvíjet čistě core systém a jak moc přidáváme nový funkce, ať už pro mobilní aplikaci nebo další systémy. Teď jsme udělali velký systém Direct Connection pro naše obchodní partnery, takže v tom najít balance je těžký.
Ivana Karhanová: Direct pojišťovna, alespoň z mého pohledu, relativně inovuje, přichází s novými nápady a s novými funkcemi pro zákazníky. Tu prioritu v tuto chvíli máte kde?
Pavel Lukeš: My chceme inovovat. Nás to prostě baví. Už od začátku jsme do toho šli s tím, že chceme dělat inovativní řešení. Ten core systém je tu jako nástroj, aby to šlo snadno. Řekli jsme si párkrát v historii, že se zaměříme jenom na core systém a nebudeme vyvíjet nic jinýho a dlouho jsme to nevydrželi.
Ivana Karhanová: Jak dlouho jste to vydrželi? Nejdýl?
Pavel Lukeš: Byly to týdny.
Ivana Karhanová: Z toho, co jsem teď říkal, tak jsem pochopila, že si to vyvíjíte všechno sami, bez externích partnerů.
Pavel Lukeš: Ano.
Ivana Karhanová: Kde berete ty schopný lidi?
Pavel Lukeš: Myslím, že jsme hodně atraktivní pro všechny lidi, který mají rádi moderní technologie. Direct už je poměrně veliký, takže potřebujeme rozumnou architekturu. Potřebujeme škálovat. Máme už desítky requestů za vteřinu, který potřebujeme obsluhovat. Zároveň ale nejsme korporace, která by měla nějaký vendor lock-in, kde jsme byli nějak omezení v tom, z čeho to řešení můžeme skládat.
Taky jsme se rozhodli už na začátku, že budeme balancovat rozdělení práce, takže 50 % jde na nový featury, 30 % máme vždycky na refactoring, údržbu, modernizaci, různý upgrady a 20 % je potom na vzdělávání, případně nějaký agilní rituály. Takže i když ty systémy rozvíjíme už nějakým pátým, šestým rokem, tak vypadají pořád hodně moderně a myslím si, že vypadají maximálně jako rok, dva starý systémy. V tom se chceme udržet. A to bych řekl, že i pro nový posily k nám do týmu je hodně atraktivní, protože ví, že i do budoucna se mají na co těšit. Že to není tak, že v tom stacku, který dneska provozujeme a umíme, tak hodláme zůstat. Chceme se neustále posouvat. A to je zajímavý na tom core systému. Je to vlastně systém, který počítám, že s námi bude desítky let, takže nemůže zůstat takový, jaký dneska je. Musíme se na něj dívat jako na systém, který budeme udržovat dlouho a chceme, aby nás to bavilo. Potřebujeme koukat na ten kód tak, že ho budeme mockrát číst, mockrát udržovat. Určitě se vyplatí teď investovat i do toho, že neustále řešení posouváme.
Ivana Karhanová: Když říkáte, že máte 20 % alokovaných na vzdělání, co teď mezi vašimi ajťáky frčí?
Pavel Lukeš: Teď bylo období, kdy byla spousta konferencí, takže frčelo určitě navštěvování konferencí. Máme velkou oblibu i v tom, že si potom sdílíme informace a vzájemně se vzděláváme. A co se týká konferencí, tak se vždycky snažíme udělat pořádný předání toho, co tam bylo, a kolikrát za nějakou konferencí i letíme. Informace, co kluci přivezou jsou hodně zajímavý, a hlavně si často přivezou nadšení některý věci změnit nebo vyzkoušet. Potom se bavíme, jestli uděláme nějaký proof-of-concept nebo kdo se na to zaměří a podle toho rozhodujeme, co dál.
Ivana Karhanová: Daří se vám už nad těmi systémy třeba stavět různé data science úlohy, nebo je to zatím fakt hodně jen o inženýringu?
Pavel Lukeš: Zatím je to hodně inženýring. Tohle je oblast, která nás určitě ještě čeká a na kterou se hodně těším.
Ivana Karhanová: Máte představu, co z těch dat budete chtít vyčíst?
Pavel Lukeš: No to je zajímavá otázka. My máme na data vlastní specialisty, pro který by to určitě bylo jednodušší k zodpovězení. Takže myslím si, že data pro nás budou hodně zásadní i z pohledu celý family. Budeme určitě chtít využít data k tomu, abychom mohli uživatelům přinést co nejlepší zážitek, abychom dokázali dobře znát jejich potřebu a vědět, co nabídnout.
Ivana Karhanová: Za jak dlouho myslíte, že vaše platforma a vaše data budou ve stavu, abyste kromě super vývojářů nebo inženýrů přilákali právě i data specialisty?
Pavel Lukeš: Je to teď projekt, který běží, a je to projekt, kdy se chceme opravdu na data hodně zaměřit kvůli tomu, že ve chvíli, kdy vypneme ten starý systém, tak už budeme mít všechna data hezky pohromadě. Budou to data, ve kterých se dobře orientujeme, ve kterých se vyznáme a se kterými se bude dobře pracovat dál. Mohl bych dát nějakej odhad rok, dva, ale to je otázka… Myslím si, že ve chvíli, kdy vypneme ten starý systém, tak už to hraní s daty přijde na řadu.
Ivana Karhanová: Říká Pavel Lukeš, ředitel IT v Direct pojišťovně. Díky za návštěvu ve studiu, někdy na slyšenou.
Pavel Lukeš: Moc děkuji, Na shledanou.